Stejnou dobu, tedy deset let, spojuje Tereza svůj život také s Masarykovou univerzitou. Na Fakultě sportovních studií MU získala bakalářský titul v oboru regenerace a výživa ve sportu a magisterský titul v oboru učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy – kondiční trénink. Nyní dokončuje doktorandské studium a zároveň předává své vědomosti studentům ve výuce. „Pod vedením pana děkana Cacka mám na starosti semináře a výuku týkající se kondičního tréninku. Musím říct, že v pedagogické činnosti jsem se našla. Mám radost z toho, že mohu posouvat vlastní zkušenosti dál. Myslím, že i moji studenti cítí, že moje semináře nejsou jen o načtení teorie, ale že z vrcholové atletiky mám zkušenosti, které můžeme aplikovat do tréninku,“ říká Tereza Králová.
Jak v náročném programu vrcholového sportovce, který překonává české rekordy, zvládnete ještě klasické zaměstnání?
Nejvíc náročné je rozvrhnout si správně čas. Naštěstí si mohu v zaměstnání práci rozložit, je ale jasné, že semestr musí proběhnout tak, jak je naplánovaný. Chci poděkovat vedení fakulty, že mi umožňují přizpůsobit práci vrcholovému sportu, protože já vyučuji moc ráda. Nabíjí mě atmosféra ve výuce a v předmětové anketě mám opravdu dobrá hodnocení. Navíc vrcholové vzpírání je opravdu něco jiného, než vrcholová atletika.
Za rozhodnutím, že upozadíte atletiku a začínáte se vzpíráním, je tedy pedagogická činnost?
Trochu ano, ale hlavní roli hrál fakt, že po deseti letech ve vrcholové atletice, účastech na mistrovství Evropy i světa a hlavně po neúspěšné kvalifikaci na olympijské hry jsem se potřebovala znovu nadechnout. A druhý dech jsem chytla ve vzpírání, které se dá vrcholově provozovat i v kombinaci se studiem a zaměstnáním. Což u atletiky nepřichází v úvahu.
Proč v pokračování sportovní kariéry vyhrálo zrovna vzpírání?
Vzpírání patřilo už k atletickému tréninku, takže jsem měla základy a zkušenosti. Pak jsem se seznámila s mým snoubencem Jiřím Gasiorem, který je také mistrem České republiky ve vzpírání, a ten mě ke vzpírání finálně přitáhl. A musím říct, že si – vzhledem k mému věku - opravdu ta poslední léta vrcholového tréninku užívám. I s vědomím, že jsem byla mnohem lepší atletka, než jsem nyní vzpěračka. V atletice jsem byla schopná konkurovat soupeřkám ve světovém měřítku, ve vzpírání ani na evropské úrovni nemám šanci.
Přesto jste před měsícem překonala hned dva české rekordy ve vzpírání.
To ano. Ale musíme si přiznat, že ve vzpírání nemám ve své váhové kategorii mnoho konkurentek a většinou si jedu svůj závod.
Jakou hodnotu tedy nyní mají nové rekordy?
Každá hmotnostní kategorie v soutěžích ve vzpírání má nastavené limity ve dvou disciplínách. V trhu, kdy jde jedním pohybem činka nahoru, a v nadhozu, kdy jde činka nad hlavu přes přemístění. Rekordy se evidují v trhu i v nadhozu a zároveň také v součtu těchto disciplín – v olympijském dvojboji. Je teda možné překonat hned několik rekordů. Na mistrovství Evropy jsem zvedla český rekord v nadhozu 107 kilogramů a ve dvojboji v součtu s trhem a 80 kilogramy přidala druhý národní rekord. Byla jsem za rekord neskutečně šťastná, protože jsem na tom dlouho pracovala. Mrzí mě jen výkon v trhu, 80 kilogramů je málo, takže zkusím nějaké trumfy z rukávu vytáhnout ještě na konci vzpěračské sezóny.
Jaký měl ten úspěch ohlas na fakultě?
Dostala jsem mnoho e-mailů a také studenti, kteří to zaznamenali na sociálních sítích, mi psali a gratulovali. Bylo to opravdu příjemné.
Když nemáte v republice konkurenci, jak se motivujete k výkonům?
Začala jsem pozdě, nejsem nejmladší, tak nemůžu počítat s tím, že budu okamžitě nejlepší. Mám své cíle. Být mezi osmi nejlepšími na mistrovství Evropy, což se mi poslední čtyři roky dařilo.
Co obnáší vzpěračský trénink?
Je to dril jako každý jiný vrcholový sport. V přípravě to v podstatě znamená, že jen pracuji a sportuji. Absolutně na nic navíc – kino, kávu s přáteli, nákupy, společenský život – na to není čas. Nyní při koronaviru to ani nebylo možné a v tom možná pro mě ta příprava byla lehčí.
Sestavujete si vzhledem ke zkušenostem a znalostem teorie trénink sama?
Co se týče plánu, ten si umím sestavit – vždyť to učím! Potřebuji jen vnější pohled a ujištění, že to dělám správně. Ale na to mám zase u sebe v oboru vzdělaného muže, takže konzultace probíhají interně. Přiznám se, že někdy toho oproti ostatním trenérům vím až moc. Ve vzpírání máme v reprezentaci šéftrenéra, který můj tréninkový plán zná. A jsem ráda, že jeho provedení nechává na mě.
Co na kariéru vzpěračky říkají rodiče?
Rodiče ji podporují. Mají sportovního ducha a prožívají vše se mnou. Maminka za mnou opravdu stojí, vaří mi, když už po tréninku nemohu ani zvednout ruku.
Zmínila jste jídlo. Co je u vzpěračů v této oblasti nejzajímavější?
U vzpěračů je s jídlem opravdu problém. Prostě toho sníme hodně. Uživit dvě velké osoby v domácnosti je náročné a nákupy jsou mnohdy možná těžší než činky.
Čeho chcete ještě dosáhnout?
Ve vzpírání bych chtěla překonat ještě nějaká svá maxima. Alespoň 110 kilogramů na nadhoz a 90 kilogramů na trh. Hranice součtu 200 kilogramů, to je můj cíl. Po sportovní kariéře chci dělat naplno pedagogickou praxi, pokračovat i ve vedení cvičení Posilování s olympijskou činkou v rámci programů Centra univerzitního sportu, celouniverzitního vzpěračského týmu a účastnit se vysokoškolských lig. Masarykova univerzita měla v předchozích letech postaveny čtyři týmy sportovců z atleticko-vzpěračské komunity a naše univerzita je vnímána jako jeden z hlavních tahounů. Navíc nám všichni závidí prostory, vybavení a možnosti na fakultě sportovních studií, kde jsme již třikrát pořádali i Akademické mistrovství České republiky ve vzpírání.
