Lidé všech kultur občas dělají rituály, které se vyznačují tím, že nemají jasné fyzické kauzální propojení se svým zamýšleným cílem – tento cíl je často definován externě kulturním prostředím.
Rozšířenost tohoto chování, jako i to, že je vnímáno odlišně od běžných úkonů, nastoluje otázku, zda i samotné ritualizované úkony mohou být vnímány jako kauzálně účinné. Výzkum ukazuje, že lidé vyhodnocují účinnost rituálu na základě jeho strukturálních vlastností jako jsou opakování a nadbytečnost (redundance), a skrze propojení s nadpřirozenem, například díky náboženským symbolům.
Peter Maňo s kolegy zkoumali, zda je toto propojení s nadpřirozenem nezbytnou podmínkou pro hodnocení kauzální účinnosti rituálu. „Vycházeli jsme z toho, že řada lidí věří v Boha či nadpřirozenou sílu, která jim díky rituálu splní jejich přání a prosby,“ řekl Peter Maňo.
Při výzkumu zorganizovali experiment v Laboratoři experimentální antropologie na University of Connecticut, při kterém zjišťovali, zda provedení určitých rituálních úkonů před hodem na koš v univerzitní basketbalové lize NCAA bude mít vliv na následné vyhodnocení úspěšnosti hodu u fanoušků, hráčů, jakož i lidí, kteří basketbal nesledují.
„Natočili jsme dvacet hráčů, kteří házeli na koš a před hodem udělali nějaký ritualizovaný úkon, například dribling, políbení míče a podobně. Pro každého diváka, který pak videa sledoval, jsme udělali verzi, z níž jsme ritualizaci vystřihli a nahradili například záběry na publikum v hale,“ uvedl Peter Maňo.
Každý hráč byl tedy podle něj ve dvou verzích videa – s rituálem a bez něho, přičemž každý participant ho viděl vždy jen v jedné ze dvou verzí. Celkem tedy každý člověk posuzoval v náhodném pořadí dvacet hráčů: v deseti případech s rituálem a v deseti bez něho. Záznam hodu každého basketbalisty na koš přitom výzkumníci manipulativně zastavili v nejvyšším bodě trajektorie a diváci pak měli odhadnout, jestli bude úspěšnější střelba na koš s rituálem nebo bez něj.
Jestliže tým házejícího basketbalisty prohrával výraznějším rozdílem, pak se podle Maňa podvědomě jevily účastníkům experimentu rituály účinnější. „V těchto případech dávali úspěšnosti hodu vyšší šanci a tím pádem víc tipovali, že hráč skóruje,“ vysvětlil vědec s tím, že se tak potvrdila pozorovateli vnímaná účinnost rituálů, a to i bez ohledu na míru obeznámenosti se hrou.
Tato zjištění tedy podle vědců naznačují, že lidé intuitivně vyhodnocují rituál jako kauzálně účinný i v nenáboženských kontextech.
