Josef Víšek pracuje jako nezávislý kameraman, který se specializuje na dramatickou a dokumentární tvorbu. Podílel se mimo jiné na natáčení seriálu Četnické humoresky s Antonínem Moskalykem, spolupracoval na natáčení mnoha pohádek nebo například na filmu Dvojrole režiséra Jaromíra Jireše, v němž vynikla Tereza Brodská. V tomto semestru začal působit i na Univerzitě třetího věku jako lektor tematického kurzu Základy práce s videem.Jak vypadá běžný den v profesi kameramana?
To záleží, na čem zrovna pracujete. Nejvíce projektů stále děláme pro Českou televizi. Pokud se pracuje na nějakém hraném filmu, tak právě kameraman musí být na místě mezi prvními, aby celou scénu nasvítil a připravil dřív, než přijede zbytek štábu. Když pracujete na dokumentu, přijdete do prostředí, v němž musíte okamžitě reagovat.
Podobné to ale bylo například i u Četnických humoresek pana režiséra Moskalyka, protože u seriálu se musí pracovat také rychle. Točili jsme je s přestávkami asi sedm nebo osm let a za tu dobu jsme vystřídali stovky, ne-li tisíce prostředí. Jeden den točíte na parní lokomotivě, druhý den v jeskyni a třetí třeba na zámku.
Jaká byla spolupráce s panem režisérem Moskalykem?
To byl obrovský profesionál, který perfektně ovládal své řemeslo, což dnes není tak časté. Nyní se v naší „branži“ pohybuje spousta lidí, kteří se přes noc stali kameramany nebo režiséry a chybí jim základy řemesla. A tehdy svoji neznalost schovávají za roušku avantgardy či moderní pojetí.
Jak se sžíváte s rolí vyučujícího?
Vyučující je možná silné slovo (směje se). Snažím se prostě předat spíše ty praktické zkušenosti, protože teorie je dnes dostupná ve spoustě publikací.
Jak se naopak vaši posluchači sžívají s digitální technikou?
V prvé řadě musím říct, že si univerzity třetího věku a jejích posluchačů velmi vážím. Je na nich znát, že je problematika zajímá. Jsou zvídaví a ptají se. Jednoduše klobouk dolů, že nezůstali doma nebo nešli na lavičku krmit ptáčky.
Navíc to jsou lidé, kteří už před tímto kurzem absolvovali malbu, grafiku, fotografii a další obory. Je na nich pak vidět, že nestárnou, protože jednoduše nemají čas stárnout. Zatím jsme měli jen dvě hodiny a z toho jednu organizační, takže uvidíme. Jediné složitější při organizaci kurzu je, že někdo z nich už natáčel a má s tím zkušenosti a druhý je úplný začátečník. Já tudíž musím hledat kompromis, abych nezacházel příliš do detailů a zároveň, aby se druzí nenudili.
Co je vlastně obsahem kurzu?
Jednak jim říkám, podle čeho si vybrat kameru. Důležité je vysvětlit základy kompozice a střihu. Snažím se posluchače prostě naučit, jak dostat data z kamery do počítače a dál si záznam zpracovat v nějakém střihovém programu tak, aby mohli například rodině na Vánoce pustit třeba obrázky z dovolené.
Vy učíte obdobný předmět na Fakultě informatiky i pro denní studenty. Je rozdíl mezi nimi a posluchači Univerzity třetího věku?
Musím tedy říct, že na univerzitě třetího věku jsou studenti daleko snaživější a mají o problematiku mnohem větší zájem než studenti na denním studiu (směje se).
