Profesor Jiří Vaněk se věnuje od začátku svého působení na Lékařské
fakultě Masarykovy univerzity stomatologii. Iniciativně zahájil také
spolupráci s Tokijskou lékařskou a dentální univerzitou. Letos, kdy
budou promovat první absolventi modifikovaného programu pro zubní
lékaře, končí jím vedený projekt Stomatologického výzkumného centra.
Od promoce na brněnské lékařské fakultě v roce 1963 se věnujete praktické stomatologii, implantologii a organizaci výuky stomatologie u nás. Začněme od výzkumu. Jak to všechno bylo?
Můj zájem o transplantologii a implantologii při léčení chrupu začal rokem 1967, kdy jsem nastoupil jako sekundární lékař na lůžkové oddělení tehdejší II. stomatologické kliniky v Brně. Tam mě upoutal způsob, jímž se léčily čelistní a zubní anomálie. Jedním z prvních problémů, jemuž jsem nakonec věnoval i kandidátskou disertaci, bylo estetické a funkční řešení retence zubů. Soustředil jsem se na defekty v zubním oblouku, hlavně na autotransplantace horních neprořezaných špičáků. To mě inspirovalo k další výzkumné aktivitě – vsazování umělých pilířů – zubních implantátů, prostě výzkumu v oblasti implantologie.
S čím se tehdy implantologie potýkala?
Je to velmi zajímavá a multidisciplinární odbornost, která v té době měla spíše více kritiků než zastánců, odbornost, která vyžaduje spolupráci orálních chirurgů, protetiků, parodontologů, dalších zubních i ostatních medicínských odborníků. Zpočátku byl problémem zvolit vhodný materiál pro implantáty. Proto jsme začali intenzivně pracovat s inženýry z různých výzkumných ústavů a dalších institucí i s výrobci jako například Chiranou, Lachemou Brno. K prvotnímu výzkumu jsme v tomto období měli velmi omezený počet titanových implantačních vzorků ze zahraničí. V polovině osmdesátých let se nám podařilo vyvinout vlastní titanové čepelkové implantáty, kvalitou se vyrovnaly zahraničním. To nám později umožnilo vyvíjet i další formy titanových implantátů. Naše byly z technicky čistého titanu. Zahájili jsme také vývoj implantátů z monokrystalické keramiky do té doby využívané například v Japonsku.
To bylo ve druhé polovině 80. let.
Ano, tehdy jsme museli řešit i další úkol – výzkumně prověřit nezávadnost titanového keramického implantačního materiálu. To jsme plně zvládli jako první v republice. Orální implantologie se vedle výzkumné a klinické činnosti v oblasti ústní a obličejové onkologie stala dalším novým výzkumným projektem i cílem. Začátkem 90. let jsme se už na základě našich zkušeností podíleli ve spolupráci s příslušnými komisemi a se Státním ústavem pro kontrolu léčiv na registraci různých kovových keramických materiálů, registraci tuzemských i zahraničních implantátů a vývoji nových forem tuzemských implantátů pro klinickou praxi. Protože to byl náš výzkumný úspěch, začali jsme od roku 1995 pořádat pravidelná sympozia „Brněnské implantologické dny“ s mezinárodní účastí, na nichž jsme postupně informovali o nových poznatcích.
„Klademe důraz na praktickou výuku stomatologie," říká profesor Vaněk. Studenti si tak mohou praktické dovednosti vyzkoušet ve speciálně vybavených prostorách. Foto: Pavla Ondrušková.
Na přelomu 80. a 90. let jsme v Brně skutečně reprezentovali orální implantologii v Československu. Podíleli jsme se také na vytvoření implantologické skupiny při České stomatologické komoře a jako klinické stomatologické pracoviště jsme se v orální implantologii dostali v republice na jednu z vedoucích pozic. Průběžně jsme systematicky začali testovat další implantologické materiály. A právě na základě systematických projektových výzkumů v implantologii, ale i v ostatních odbornostech zubního lékařství a oboru stomatologie, nám byl v roce 2005 přidělen projekt ministerstva školství „Stomatologické výzkumné centrum“, který řeší nejen výzkumné úkoly ve všech odbornostech zubního lékařství, ale i v celém oboru stomatologie, tedy i v ortodoncii a maxilofaciální chirurgii. Při tom rozvíjíme spolupráci se zahraničím, pořádáme pravidelné mezinárodní konference.
To vše se jistě promítá i do praktické výuky stomatologů. Šlo by to vůbec bez ní?
Bez aplikací výzkumu do výuky by to byla velká chyba. Nároky na profesní přípravu stále rostou. Absolvent zubního lékařství lékařské fakulty musí odejít do praxe připraven tak, aby od prvního dne mohl samostatně řešit defekty chrupu na odborné kvalitní úrovni. To vyžaduje nejen znalosti, ale i rutinní dovednosti a těm se každý musí naučit už během studia. Klademe proto z obecného hlediska značný důraz i na praktickou výuku našich studentů. Cvičí se na různých modelech, na fantomech, musí pracovat s materiály, které jsou využívané v praxi atd. Je to také finančně mimořádně nákladné. Od roku 1994, kdy jsem se stal přednostou Stomatologické kliniky, usiluji proto o racionální koncepci studia stejně jako o moderní vybavení výukového pracoviště. Je stále co zlepšovat. Bohužel mnoho záleží na penězích. To vedlo také k tomu, že jsme v souladu s tendencemi v Evropské unii spolu s ostatními lékařskými fakultami v České republice přistoupili na pětiletý studijní program Zubní lékařství, kde je specifická teoretická i praktická výuka více vyvážená. Akreditace tohoto programu proběhla v roce 2004, takže letos budou promovat jeho první absolventi s titulem MDDr. – Medicinae dentium doctor.
Plánujete ještě nějaké změny studia zubních lékařů?
Studium určitě dozná i některých dalších změn. Prosazuji názor, že technistické pojetí nesmí převážit nad mírou znalostí ze všeobecného lékařství. Současně musíme v poměrně krátké době vyřešit rostoucí poptávku po zubních lékařích. Pro Lékařskou fakultu to není tak snadné. Zvyšování počtu studentů je závislé na prostorách, na materiálním i finančním zabezpečení. Bohužel přitom narážíme na ne zcela koordinovanou spolupráci ministerstva školství a zdravotnictví. Proto za vydatné podpory vedení Lékařské fakulty, univerzity a nemocnice v rámci rozvojových centralizovaných projektů organizujeme, adaptujeme nové prostory, sháníme přístrojové vybavení, finance. Modernizujeme výuku, stále více uplatňujeme simulovaná praktická cvičení. Stejný trend jsem zaznamenal například i na Lékařské a dentální univerzitě v Tokiu. Audiovizuální a digitální prostředky dovolují stále větší názornost, ale role učitele zůstává nezastupitelná.
Univerzity by měly být zárukou jednak kvalitní přípravy absolventů, jednak by měly vytvářet optimální podmínky také pro rozvoj teorií jednotlivých vědních oborů, tedy pro vědu a výzkum. Co si o tom myslíte?
Plně souhlasím, je to i moje přesvědčení. Role univerzity se v tomto případě přenáší na fakulty. Personální potenciál máme. Významnou roli mají přijaté výzkumné projekty. V současné době se v našem výzkumu soustřeďujeme na novou metodiku biologických zkoušek dentálních materiálů, na rozvoj nových implantologických metod, na další zkvalitňování implantačních materiálů, na nové metodiky léčby v parodontologii, v konzervačním a dětském zubním lékařství, na to, co souvisí s celkovou prevencí v rámci orálního zdraví. Zvláštní pozornost věnujeme ošetřování rizikových a hendikepovaných pacientů. Umožňuje nám to zázemí, které máme ve fakultní nemocnici. Usilujeme v této souvislosti o zřízení oddělení pro jednodenní chirurgii, které by ošetřování hendikepovaných a rizikových pacientů kvalitativně prospělo. Přitom vycházíme i z výzkumných výsledků. Prostorově jsme také připraveni. Úkolů je tedy před námi dost a jsem rád, že pracuji s týmem, který je řeší naplno. S materiálními těžkostmi se musíme umět prát.
