Projekt datuje svůj vznik do roku 2015, kdy navázal na původní iniciativu Medici pomáhají. Studentský spolek, který sdružuje budoucí lékaře se zájmem poskytovat zdravotní péči lidem v nouzi, pak byl zapsán v roce 2020. V Brně přišel s iniciativou na založení pobočky Mediků na ulici student čtvrtého ročníku Všeobecného lékařství z Lékařské fakulty MU Štěpán Matyska, k němuž se připojilo několik kamarádů. „Chtěli jsme vyjít z teplého místečka na univerzitě a dělat něco venku,“ vysvětluje Štěpán Matyska.
Jejich začátky v roce 2019 byly skromné, dobrovolníci se tehdy dali spočítat na prstech jedné ruky. „První nápad přišel v srpnu a čtyři měsíce trvalo, než jsme vyšli do ulic. Snažili jsme se totiž sehnat co nejvíc zdravotnického materiálu a naučit se různé ošetřovatelské postupy, abychom měli lidem bez domova co nabídnout. Spojili jsme se také s brněnským magistrátem, který nám zařídil výrobu plakátů na sbírku zdravotnického materiálu,“ popisuje Matyska.
Studenti se u bezdomovců setkávají nejčastěji s otevřenými chronickými ranami, nejvíc s pověstnými bércovými vředy. „Zajišťujeme proto kontinuální ošetřování těchto ran. Dále ošetřujeme kožní problémy, infekce, parazitární onemocnění, svrab a další zdravotní potíže. Záleží také na tom, jaké je zrovna roční období, jestli je zima nebo léto,“ vysvětluje student medicíny s tím, že zhruba polovinu jejich klientů tvoří bezdomovci, kteří se nechávají ošetřovat pravidelně, a tak mohou budoucí lékaři jejich rány léčit často až do úplného zhojení.
S akutními problémy se u lidí bez domova tak často Medici na ulici nesetkávají. „Někdy řešíme třeba dušnost, a to pak přivoláme záchranku. Kromě této péče také bezdomovcům poskytujeme konzultace k jejich zdravotnímu stavu, to znamená, že s nimi probíráme, jestli je případně nutné jít do nemocnice nebo to zvládneme vlastními silami. Tyto konzultace tvoří více než padesátiprocentní náplň naší práce na ulici,“ upřesňuje Štěpán Matyska.
S péčí o bezdomovce začali v prosinci 2019 na Římském náměstí v centru Brna, kde je ošetřovali na lavičkách. „Byl to trochu punk a moc rádi na to vzpomínáme. Pak jsme si ale začali uvědomovat, že pokud chceme ošetřovat lidi bez domova a převazovat jim chronické rány pravidelně několikrát týdně, tak musí přijít změna,“ říká Matyska.
Medikům na ulici přitom paradoxně pomohla pandemie koronaviru. „Vznikla totiž tři stanová městečka pro bezdomovce, kam jsme třikrát týdně docházeli na šest až osm hodin denně. V té době nebyla prezenční výuka, takže jsme se péči o bezdomovce mohli věnovat naplno. A lidé bez domova si uvědomili, že můžou využívat právě služeb Mediků na ulici,“ uvedl student.
Po rozvolnění protiepidemických opatření začali docházet do kontaktního centra ve Vlhké ulici, v němž bezdomovce ošetřovali v malé ambulanci a každou středu večer navíc stále chodili na Římské náměstí, kde organizace Sant Egidio rozdává lidem žijícím na ulici jídlo.
Loni v listopadu jim pak brněnský magistrát poskytl novou menší buňku, ve které si zařídili ošetřovnu. „Máme z toho velkou radost. Na ploše dvanácti metrů čtverečních máme lůžko a sklad zdravotnického materiálu, který potřebujeme k péči o bezdomovce. Chodíme tam třikrát týdně a máme i mobilní terénní tým, který například v charitním středisku v Bratislavské ulici ošetřuje zbídačené lidi,“ vysvětluje Matyska.
Každou směnu, která chodí poskytovat pomoc bezdomovcům čtyřikrát týdně, tvoří čtyři studenti: vedoucí, dva členové a nováček. Měsíčně se tak podle Matysky vystřídá v péči o lidi na ulici asi čtyřicet až padesát studentů. Brněnští Medici na ulici nyní mají asi stovku členů, přičemž spolek vede šest studentů medicíny. „Svoje zkušenosti budeme předávat dalším dobrovolníkům, aby činnost Mediků na ulici mohla pokračovat i poté, co dostudujeme,“ dodává.
Podle něj má řada lidí pocit, že medici dělají v terénu nepříjemnou práci a komunikují s lidmi bez domova, kteří páchnou a jsou špinaví a opilí. „Já ale ze služby vždy odcházím plný naděje a s radostným pocitem, že mě to baví. Beru to jako koníček, není to činnost, která by mě vyčerpávala. Náročnější to bylo spíš při pandemii koronaviru, kdy jsem chodil bezdomovcům pomáhat třikrát týdně, a ještě k tomu jsem pomáhal u nás v Náchodě v nemocnici na covidovém oddělení. Vždycky jsme to ale zvládli, protože se vzájemně podporujeme a jsme sami sobě psychology,“ říká Štěpán Matyska.
Nyní mají Medici na ulici nově supervize s přednostou Ústavu psychologie a psychosomatiky Lékařské fakulty MU Miroslavem Světlákem, se kterým řeší jednotlivé případy a psychiku mediků. „Setkáváme se bohužel i se smrtí. Stává se, že v pondělí přijde na ošetření bezdomovec a pak se za dva dny dozvíme, že třeba umrzl. Musíme s tím umět zacházet a současně nás to připravuje na budoucí povolání, kdy se budeme samozřejmě se smrtí pacientů potkávat,“ dodává student.
Sám s bezdomovci i rád komunikuje. „Jsou to srdcaři, kteří jsou hodně upřímní. Stává se, že nám občas přinesou dárky, kterou jsou zjevně ukradené. Jeden bezdomovec nám například donesl kvalitní fonendoskop. Když jsme se ho ptali, kde ho vzal, tak odpověděl, ať se radši neptáme. Hodně bezdomovců si pak při ošetřování v ambulanci dělá legraci sama ze sebe.“
Připouští také, že Mediky na ulici v poslední době zasáhla i ruská agrese na Ukrajině. „Přemýšleli jsme, jak pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Jsme proto v kontaktu s brněnskými charitativními organizacemi a magistrátem. Mají na nás kontakty a pokud by bylo něco potřeba, tak se nám mohou kdykoliv ozvat. A se spolkem Vesna pomáháme třídit léky, které nosí pro uprchlíky lidé,“ doplňuje student čtvrtého ročníku medicíny s tím, že primárním cílem Mediků na ulici ale stále zůstává pomoc lidem bez domova.
