Seminář, který uspořádalo Středisko Teiresiás ve spolupráci se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR, se týkal hlavně aktuálního využití Brailleova písma. „Přínos semináře vidím hlavně v pojmenování úkolů, včetně těch nepopulárních a složitých. Navíc se problematika hmatového písma v českých podmínkách takto poprvé dostala na akademickou půdu. Souvisí to i s tím, že se za posledních patnáct let vysoké školy staly přístupnějšími pro nevidomé, přičemž nejvíce nevidomých vysokoškolských studentů studuje právě na Masarykově univerzitě,“ řekl ředitel střediska Teiresiás Petr Peňáz a dodal: „Skutečnou premiérou bylo zveřejnění našeho návrhu české normy osmibodového braillu pro zápis matematických symbolů. Tato verze braillu se běžně používá na hmatových displejích osobních počítačů, ale v češtině doposud existuje jednoznačná norma pouze pro práci s šestibodovým kódem, kterým se hmatově tiskne na papír.“
Další příspěvky se věnovaly například zápisu odborných textů nebo specifikům výuky Brailleova písma v pozdějším věku. Další ročník tohoto semináře se stane součástí konference Universal Learning Design, kterou si univerzita v roce 2010 připomene desáté výročí založení Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky.
Nejběžnější typ hmatového písma vznikl ve 20. letech 19. století zásluhou francouzského pedagoga Louise Braille, jenž sám v dětství oslepl. Písmo vytvořil ve svých 16 letech úpravou vojenského hmatového kódu určeného ke čtení za tmy a svůj návrh publikoval roku 1829, první kniha v tomto písmu byla vydána roku 1837. Klasické Brailleovo písmo je tvořeno různými kombinacemi šesti bodů ve třech řádcích a dvou sloupcích. To nabízí 64 možných znaků. Pro zobrazení na hmatových displejích počítače se používají znaky, které mají přidaný jeden řádek, tedy celkem až osm bodů. To umožňuje 256 různých znaků, které k nejběžnějším zápisům postačují; další symboly se vyjadřují kombinacemi základních znaků.