Podle dosavadního pomocného biskupa a generálního vikáře brněnské diecéze Pavla Konzbula je Masarykova univerzita jako druhá největší vysoká škola v ČR neodmyslitelnou součástí akademického a studentského klimatu města Brna. „V Brně jsem se narodil a prožil většinu svého života. Ač jsem absolventem nejstarší vysoké školy v Brně, Vysokého učení technického, rád bych pokračoval v práci ve Správní radě Masarykovy univerzity,“ uvedl šestapadesátiletý rodák z brněnského Juliánova.
Pavel Konzbul působil po absolvování VUT jako vědec v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR. Před 19 lety ho jeho předchůdce, dnes již emeritní biskup Vojtěch Cikrle, vysvětil na kněze. V květnu 2016 jej papež František jmenoval pomocným brněnským biskupem a titulárním biskupem litomyšlským a po pěti letech nyní ve funkci nahradil právě Cikrleho.
Jaké byly bezprostřední dojmy nového diecézního biskupa Pavla Konzbula po jeho jmenování? „Cítil jsem se podobně jako apoštol Petr. Vždycky, když se ho Ježíš zeptal, zda ho miluje a on kladně odpověděl, tak dostal nějakou práci. Jáhen, kněz i biskup, to jsou podle mého názoru především pečovatelské profese. Proto bych se rád ve své diecézi řídil pravidlem tři P,“ vysvětlil Konzbul.
„Jde o péči o povolání a s tím souvisí především péče o rodiny. V tom chci navázat na prioritu mého předchůdce otec biskupa Vojtěcha. V rodinách se všechna povolání rodí, klíčí a zrají. Potom je to péče o vztahy v diecézi. Administrativu lze delegovat, vztahy nikoliv. Živé společenství mezi kněžími, jejich biskupem a farnostmi je něco, po čem volají věřící v probíhajícím synodálním procesu. Obě tyto péče by ale byly málo efektivní, pokud bychom Krista nenásledovali v modlitbě. A tak péče o modlitbu a její rozvoj bude mojí třetí prioritou,“ dodal.
V minulosti Pavel Konzbul několik let přednášel na Pedagogické fakultě MU předměty jako Religionistika, Didaktika křesťanské výchovy či Úvod do křesťanství. „Na půdě pedagogické fakulty již z časových důvodů nevyučuji, nicméně na práci se studenty, díky které jsem se cítil být mladším, velice rád vzpomínám,“ řekl Pavel Konzbul.
Mnozí studenti měli podle něj nejen dobré znalosti, ale i dary od Boha stát se dobrými pedagogy. „Osobně se domnívám, že práce s talentem u studentů je daleko větší devizou než jen import znalostí do studentovy šedé kůry mozkové. Když se talent spojí s pílí a nadšením pro věc, tak je nejen vyučující, ale i Bůh spokojen,“ dodal nový brněnský biskup.
