Tým Evy Drozdové z Laboratoře biologické a molekulární antropologie Přírodovědecké fakulty MU má za sebou podobně zaměřených výzkumů už několik. „V případě Mendela však jde o světově významnou osobnost, takže ten tlak a zodpovědnost byly přece jen větší. Bylo potřeba zajistit řadu povolení, což trvalo zhruba rok, a když jsme je získali, tak se mohly Mendela ostatky i dalších augustiniánů vyzvednout z hrobu,“ upřesnila s tím, že nyní její tým pracoval také s kolegy z Centrální laboratoře Genomika CEITEC MU.
Situace přímo na hřbitově přitom byla jiná, než vědci očekávali. „Byli jsme ale příjemně překvapeni, protože jsme se trochu obávali, že Mendela nenajdeme. Našli jsme však celou kostru v rakvi, přičemž na sobě měl boty i oděv,“ řekla vědkyně.
U podobných nálezů přitom podle Drozdové záleží na tom, v jaké jsou rakvi a v jakém prostředí jsou uloženy v zemi. Když jsou kosti v dřevěné rakvi jako u prvního řeholníka pohřbeného ve stejné části hrobky jako G. J. Mendel, tak se vyzvednou přímo z hrobové jámy a odvezou do laboratoře.
„Pokud jsou však v kovové rakvi, jako v případě Mendela, ve které se kromě ostatků nacházejí i šaty, boty a další dobové artefakty, tak se musí co nejšetrněji a co nejrychleji vyzvednout, protože kosti můžou velmi rychle vyschnout. Mendelovy ostatky jsme z rakve ihned vyzvedli v místnosti na hřbitově, kam se z hrobu přemístily. V laboratoři se pak nechaly pomalu vyschnout, aby se nerozpadly,“ vysvětlila Drozdová.
Podle ní se z kovové truhly otce genetiky vyzvedávaly i šaty a křížky, které jsou vzácné a je v plánu je restaurovat. Kvůli genetické analýze se na hřbitově musela dodržovat striktní protikontaminační opatření. K nim patřilo i odebrání vzorků DNA osobám, které se pohybovaly v blízkosti ostatků. „Všechno se přitom pečlivě dokumentovalo, abychom zachytili nálezovou situaci v rakvi a mohli pak podle snímků zrekonstruovat,“ uvedla vědkyně.
Kosti Mendela a ostatních augustiniánů vyzvedávala se svými kolegyněmi Dana Fialová z Laboratoře biologické a molekulární antropologie Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty MU. „Do hrobu jsme musely jít ve speciálních oblecích a rukavicích. Ty jsme si nachystaly předem i s nástroji, které musely být čisté, bez kontaminace jakoukoliv DNA. Vzorky z ostatků, které jsme odebíraly pro zkoumání DNA, jsme ještě na hřbitově umístily do lednice, kterou jsme tam měly k dispozici, po převozu do laboratoře se pak uložily do mrazáku, aby se nízkou teplotou zastavily všechny nepříznivé vlivy jako oxidace nebo působení bakterií a plísní. Zamražením totiž uděláte maximum pro to, aby se zachovala DNA,“ upřesnila Fialová.
Tým vědkyň, do něhož ještě kromě Drozdové a Fialové patří Kristýna Brzobohatá, Eva Chocholová, Kateřina Novotná, Anna Šenovská a laborantka Lenka Šťastná, při odběru vzorků upřednostnily zuby a dlouhé kosti G. J. Mendela.
„Doporučuje se to proto, aby to byly k dispozici dva typy tkáně. Na odběry máme v univerzitním kampusu speciální laboratoře se sterilním prostředím. Zub se musí nejprve dezinfikovat a dekontaminovat, aby se odstranila cizorodá DNA, pak se umístí do zvláštní vody, která je bez DNA, a nakonec vyschne v boxu s UV zářením. V tomto případě jsme uřízli kořen zubu, který jsme pak znovu zamrazili do mínus 80 stupňů Celsia. Potom se materiál pulverizuje, což znamená, že se rozmělní ve speciálním oscilačním kulovém mlýnu na prášek, který se pak dá do lyzačního roztoku,“ popsala postup Fialová.
Takto získaný vzorek Mendelovy DNA se následně porovnával s vlasy, které vědci získali při předchozím výzkumu Mendelových osobních věcí v Mendelově muzeu a v Augustiniánském opatství na Starém Brně. Ten začal loni v říjnu a trval až do letošního ledna.
„V ochranných overalech jsme tam procházeli předměty, které Mendel s velkou pravděpodobností používal. Konkrétně jsme se zaměřovali na trichologický materiál, tedy chlupy a vlasy, které se mohly nacházet v jeho oblíbených knihách. Měli jsme k dispozici víc listin, ale nejvíce materiálu se nakonec nasbíralo z Mendelových oblíbených největších knih, tedy Darwinovy knihy O původu druhů a knihy Astronomie, kterou prý Mendel také často studoval, ale nebyla od té doby používána. S kolegy jsme procházeli stránku po stránce a hledali materiál, který se pak sterilně ukládal do zkumavek,“ přiblížila bádání Dana Fialová.
Ze vzorků pak použitím mikroskopu vybrali čtrnáct vlasů, u nichž se zaměřili na získání mitochondriální DNA, jejíž sekvence pak byla porovnána se vzorky DNA z hrobky. „U šesti vzorků z opatství jsme získali celou mitochondriální DNA. A když teď máme DNA z kostí a zubů z hrobu, tak ji můžeme snadno srovnat. A podařilo se! U jednoho vzorku DNA z Mendelovy knihy Astronomie odebraném z první nečíslované strany byla prokázána shoda se vzorky odebranými z Mendelových ostatků. Z toho tedy lze s velkou pravděpodobností usoudit, že nalezené ostatky patřily G. J. Mendelovi, ale také to, že Astronomie byla opravdu zřejmě jeho oblíbená kniha,“ potvrdila vědkyně.
Skutečnost, že jde opravdu o objevitele základních zákonů dědičnosti, je podle Drozdové podepřena i dalšími důkazy. V rakvi opata, který zemřel 6. ledna 1884, se totiž našly noviny z října 1883. „Potvrdil se i jeho biologický věk. Ostatky i vzorky odebrané v opatství ještě budou dále zkoumány, není však sporu, že se jedná o Mendela,“ dodala Drozdová.
Vědci také nechali naskenovat ve 3D Mendelovu kostru, takže budou mít modely jeho pozůstatků. „Kostra však není úplně dobře zachovalá. Zachovala se horní část těla do pasu, ale dolní končetiny a pánev jsou zachované špatně. Kosti totiž patrně poškodila tuková tkáň z břicha. I přesto však dokážeme odhadnout výšku Mendelovy postavy na 168 centimetrů a jeho tělesnou konstituci. Změřili jsme například i podrážku bot, která měla 27 centimetrů,“ upřesnila Drozdová s tím, že další výzkum potrvá minimálně do konce letošního roku.