Když se řekne aktivní otcovství, málokdo ví, co si přesně představit. Lukáš Sedláček z katedry psychologie FSS se tímto tématem zabývá ve svých výzkumech již několik let. Společně s organizací NESEHNUTÍ také připravil na dané téma výstavu, která už rok a půl putuje po České republice.Co si představit pod pojmem aktivní otcovství?
Samozřejmě to neznamená, že muž musí bezpodmínečně jít na rodičovskou dovolenou. Spíše se jím rozumí větší zapojení muže do péče o malé děti. Skutečnost, jestli je muž na rodičovské, jestli se partneři střídají nebo jestli je manželka doma a muž se více zapojuje jiným způsobem, není podstatná. Forem aktivního otcovství je mnoho.
My se však zabýváme převážně modelem, kdy je muž na rodičovské dovolené, a to především proto, že zde existuje mnoho představ a předsudků, dle nichž muž nemá stejné schopnosti v péči o děti jako žena. Jedině empirickou zkušeností se dá doložit, že to není pravda. Jak naše, tak i zahraniční výzkumy ukazují, že muž, když má možnost o děti pečovat, si s nimi umí vytvořit stejnou vazbu jako matka. Ukazuje se, že rodičovství je dáno praxí a tím, jak se člověk přizpůsobí biorytmu dítěte, ne faktem, jestli je to muž nebo žena. Je časté, že muž, který o dítě pečuje, je pak i tím, který se budí při každém zakašlání dítěte. A stejně tak dítě pak vyhledává otce v situacích ohrožení jako svoji primární pečující osobu.
„Spíše než s genderovými rozdíly se setkáváme s generačními rozdíly, kdy se na výstavách objevují starší lidé, kteří mají zažité jiné modely,“ říká Lukáš Sedláček z katedry psychologie Fakulty sociálních studií. Foto: Martin Kopáček
Výstava je zobrazením zkušeností rodin, které překročily práh tradice naší kultury a kde muži aktivně pečují o děti, zatímco ženy živí rodinu. Je to celkem deset panelů, které se věnují různým tématům, a nejsou zaměřena jen na muže. Objevuje se například téma „krkavčích matek“. Muži, kteří jsou dnes na rodičovské dovolené, se kupodivu setkávají spíše s kladnějším ohlasem. Mají, dalo by se říct, status „hrdiny“. Na druhé straně ženy, které mužům přenechají místo v péči o dítě, se s pozitivními ohlasy nesetkávají. Stále nad nimi visí stigma „krkavčí matky“, která se nechce starat o své dítě.
Většina témat na výstavě je koncipována jako fotografie s citacemi z výzkumu, který jsme dělali. Další téma je například intimita a muži. Ukazuje se, že muži pečující o dítě jsou pod drobnohledem okolí. Víme o případu otce, pečujícího o svoji dceru, který zjistil, že z ní vychovatelky ve školce vyzvídají, zda-li ji umývá a jestli a kde se jí při tom dotýká. Asi by se na to nikdy nevyptávaly, kdyby o dívku pečovala matka. A je pochopitelné, že takové jednání je ponižující jak pro otce, tak pro jeho dceru.
S jakými reakcemi na výstavu a na toto téma obecně se setkáváte? Lze srovnat reakce žen a mužů?
Výstava má zatím vesměs pozitivní reakce, přicházejí na ni lidé, které téma zajímá.
Co se týče reakcí mužů a žen, těší nás, že na besedy chodí spousta mladých lidí a mladých rodičů, kteří už podobně uvažují. Pro některé je to už i samozřejmé a počítají s tím, že se na rodičovské budou střídat.
Jediný rozdíl je, že ženy často upozorňují na některé problémy, které muži nezmiňují. Například často dochází k tomu, že když je na rodičovské dovolené žena, tak jí připadne i péče o domácnost. Ale když je na rodičovské muž, tak pečuje o dítě, ale péče o domácnost je rovnoměrně rozdělena mezi oba dva partnery. V tomto smyslu lze říct, že tyto rodiny vypracovaly spravedlivější model. Další je i téma hrdinství, kdy je vidět, že muž na rodičovské dovolené je hrdina, ale ženu za to nikdo neocení. Obdobné připomínky se často objevovaly na besedách v rámci výstavy.
