V dějinách vědy je ojedinělé, aby celé odvětví mohlo být připsáno konkrétnímu člověku, dílu, místu a datu. Stalo se tak ovšem v případě Gregora Johanna Mendela, který svým vědeckým dílem Versuche über Pflanzen-Hybriden (česky Pokusy s hybridy rostlin) položil v Brně v roce 1865 základy genetiky. Je proto právem nazýván otcem genetiky a přirovnáván k takovým velikánům, jako byli Koperník, Darwin, Einstein a další.
Přesto se o osobnosti G. J. Mendela ví poměrně málo. V době jeho objevu zákonitostí dědičnosti nikdo nepochopil jeho význam. Až 16 let po Mendelově smrti bylo jeho dílo „znovuobjeveno“ a na jeho základě se začala rozvíjet nová věda – genetika. G. J. Mendel byl za svého života známý jenom v Brně a okolí, především jako člen řádu augustiniánů na Starém Brně, jako pozdější opat a také jako učitel i veřejný činovník v různých spolcích a organizacích. Byl známý i jako člověk s velkou zálibou o přírodní vědy, kterým se sám aktivně věnoval nebo se o ně zajímal jako člen vědeckých společností.
Když se po roce 1900 zjistilo, že Mendelovy objevy byly přímo epochální, začal vzrůstat zájem nejen o jeho dílo, ale také o jeho osobnost. K pochopení jeho vlastností a postojů velmi přispěly jak životopis, který napsal ve svých 28 letech, kdy se hlásil k učitelským zkouškám na univerzitu ve Vídni, tak jeho korespondence nebo pojednání o výsledcích pokusů s hrachem.
G. J. Mendel zvídavý, talentovaný a ctižádostivý
Už v dětství u Mendela zcela jasně převládala jeho zvídavost, talent a ctižádostivost. Přestože Mendel pocházel z chudé rodiny, projevovala se u něj od dětství silná touha po vzdělání. Velmi se zajímal o přírodu, chtěl poznávat nové věci, a proto po absolvování základní školy, kde učitelé poukazovali na jeho talent, naléhal a prosil rodiče, aby ho nechali dále studovat. 11letý Johann nakonec odešel z rodných Hynčic do piaristické školy v Lipníku nad Bečvou, brzy se stal ve třídě premiantem a svou obrovskou pílí si otevřel cestu k dalšímu, šestiletému studiu na gymnáziu v Opavě. Poté nastoupil ke dvouletému studiu na Filozofickém učilišti olomoucké univerzity.
Touha po dalším vzdělání se v jeho 21 letech ale mohla naplnit jen jedinou cestou: že bude existenčně zajištěn. Jak sám píše ve svém životopise, tuto existenční jistotu mu přinesl vstup do augustiniánského kláštera na Starém Brně. Mendel v té době snil o dráze profesora, a přestože se mu dvakrát nevydařil pokus o složení učitelských zkoušek, nakonec přece jen od svých 32 let vyučoval fyziku a přírodopis na brněnské reálce.
G. J. Mendel uzavřené povahy, vnitřně přemýšlivý a cílevědomý
V ústraní kláštera se stýkal jen se svými příbuznými a malým okruhem přátel a neudržoval rozsáhlejší korespondenci. Ve svých dopisech domů nikdy nehovořil o sobě, ani o tom, čím se zabývá. V jednom z dopisů rodičům z r. 1853 jen poznamenal: „Jsem v jednom kuse zdráv a pilně studuji; další se ukáže, jak doufám.“
Již od mládí měl Mendel velký zájem o přírodu, která ho fascinovala a inspirovala k tomu, aby pronikl hlouběji do jejích tajů. Když plánoval své pokusy s hrachem, předem si prostudoval, k jakým závěrům došli jeho předchůdci v obdobných pokusech s křížením rostlin. Byl si vědom toho, že to bude úkol obtížný a na plánované pokusy se pečlivě připravil. Nebylo náhodné, že si k tomu vybral hrách, neboť přesně věděl o jeho přednostech.
Dva roky pak chystal, prověřoval a vybíral vhodné odrůdy. Vznášel hypotézy, které ověřoval velmi rozsáhlými pokusy a vše pečlivě zaznamenával a neopominul žádný detail. Ačkoli výsledky potvrzovaly jeho předpoklady, dělal další pokusy, které byly velmi rozsáhlé a trvaly i s přípravou materiálu 10 let. Bylo odhadnuto, že zhodnotil více než 27 tisíc rostlin. V roce 1865 přednesl výsledky svých pokusů na dvou schůzích přírodozkumného spolku v Brně a publikoval je v ročence spolku.
Mendel byl geniálním badatelem a jeho práce Pokusy s hybridy rostlin je i dnes příkladem vědeckého pojednání. Vyřešení podstaty dědičnosti se věnoval intenzivně a dlouhodobě, přemýšlel o tom a stále dokazoval dílčí hypotézy. Přitom využil všechny své znalosti, ať již to byly znalosti z botaniky, matematiky či fyziky. I když nikdo nepochopil podstatu a význam jeho pokusů s křížením rostlin a jeho práce zůstala relativně nepovšimnuta, zabýval se tímto problémem až do své smrti. Byl totiž přesvědčen o tom, že výsledky jeho práce o dědičnosti jsou správné, mají obecnou platnost, a nakonec budou uznány.
Stejně důkladně se ale věnoval i meteorologickým pozorováním, chovu a křížení včel a šlechtění ovocných stromů, se záměrem zavádět i tam nejnovější poznatky. I zde uplatňoval analytický způsob myšlení a smysl pro detailní a precizní práci.
G. J. Mendel štědrý a dobročinný
Mendel měl velmi rád svou rodinu, jeho vřelý citový vztah zejména k matce lze vyčíst z dochovaných dopisů, které psal z Brna či z Vídně domů. Byl také velmi štědrý a dobročinný. Své mladší sestře Terezii nikdy nezapomněl, že mu svým darem pomohla dostudovat, a později, když se mu dařilo dobře, podporoval až do konce svého života na studiích její tři syny. V roce 1868 se volil nový opat a Mendel byl jedním z kandidátů. Uvědomoval si, že by to pro něj znamenalo i zlepšení jeho materiálního postavení, přitom ale nemyslel na sebe. Při odjezdu z Hynčic před volbou opata svým blízkým řekl: „Děti, modlete se! Jestli se stanu prelátem, tak budu moci pro vás více udělat.“
V den jeho pohřbu se zúčastnily pompézního smutečního průvodu na brněnský centrální hřbitov tisíce lidí. Kromě duchovních a významných veřejných činitelů bylo na pohřbu také mnoho chudých lidí, pro které byl Mendel svou velkou dobročinností často jediným pomocníkem a zachráncem.
Zdroje:
V. Orel: Gregor Mendel a počátky genetiky, Academia 2003.
Folia Mendeliana, Acta Musei Moraviae, Moravské zemské muzeum Brno, různé ročníky.
Kompletní podcasty s názvem Člověk Mendel, ve kterých Jiřina Relichová mluví o J. G. Mendelovi, si můžete poslechnout na stránkách Přírodovědecké fakulty MU.
