Letos uplyne přesně dvacet let od sametové revoluce, která přinesla zhroucení socialistického totalitního režimu a započala těžkou cestu k demokracii. Skupina mladých právníků si proto řekla, že nastal vhodný čas kriticky se zamyslet nad minulostí práva v České republice. Připravili unikátní publikaci, která zkoumá povahu československého právního řádu z let 1948 až 1989, a nazvali ji Komunistické právo v Československu – Kapitoly z dějin bezpráví. „Dvacet let je ideální doba pro to, aby dozrála nová generace, která už není s popisovaným režimem spjatá. Je to čas, kdy se synové začínají ptát svých otců, jak to tenkrát bylo. I v Německu proběhl stejný proces reflexe minulosti až v 60. letech,“ říká Pavel Molek z Právnické fakulty, jeden z editorů knihy, na níž se podílely tři desítky expertů z různých právnických fakult a soudů.
„Každý národ má dvoje dějiny – jedny které chce, kterým věří a které si vypráví. A jedny, které jsou opravdu skutečné. Tato kniha je ukázkou toho druhého – boří některé mýty, zpochybňuje některé tradice a pro ty mladší generace může také rozbíjet glorifikace některých lidí,“ uvádí veřejný ochránce lidských práv a jeden ze spoluautorů publikace Otakar Motejl.
Jeden z editorů Pavel Molek představuje knihu Komunistické právo v Československu. Foto: David Povolný.
Kniha se v několika desítkách článků zabývá všemi aspekty práva od toho ústavního, přes trestní až po rodinné, rozebírá okolnosti výkonu právnických profesí za minulého režimu a zamýšlí se i nad právním řádem obecně. K čemu autoři dospěli? „Nedovolil bych si odsoudit právní řád jako celek, ale z hlediska podstaty práva je potřeba říct, že byl postavený na špatných základech,“ uvádí Molek, který se zabývá převážně ústavním právem a lidskými právy.
„Hlavní chybu vidím v primátu vznešeného utopického cíle na úkor jednotlivce. Jakékoliv právo, které není postaveno na tom, že má sloužit výhradně člověku jako jednotlivci, je podle mě špatné. Pokud založíte právo na tom, že jeho cílem je doputovat k nějakým světlým zítřkům, které možná nikdy nenastanou, a individuální nespravedlnosti označíte za třísky, které musí lítat, když se kácí les, tak směřujete k bezpráví,“ vysvětluje Molek.
Kniha podle svých editorů, mezi něž patří vedle Molka i soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěch Šimíček a Michal Bobek z Evropského univerzitního institutu, vznikla především proto, že ji ještě nenapsal nikdo jiný. „Existují dvě nebo tři knihy, které se o něco podobného pokusily, ale většinou jsou psány z pohledu dnešních padesátníků. A podle nás je to na nich velmi poznat. Autoři tak úplně neví, jestli jsou spíše těmi, kdo skutečnost popisuje, nebo těmi, kdo ji prožil,“ vysvětluje Molek. Výhoda autorského kolektivu, který tuto knihu připravil, je podle něj v tom, že si ať už pro svůj nízký nebo vysoký věk, dokázala udržet odstup. Nevýhoda je ale v tom, že autoři neměli k dispozici informace zevnitř. „Kvůli tomu mohlo z naší strany dojít k nepochopením, ale pořád je to lepší než knihu psát pod vlivem osobních zájmů,“ dodává Molek.
Kniha Komunistické právo vyšla letos v srpnu v Nakladatelství Masarykovy univerzity.
Neméně zvědaví se ale autoři zdají být na pohled generace právníků, která ke tvorbě publikace takřka nebyla přizvána – tedy například generace dnešních padesátníků, kteří získávali své vzdělání v době normalizace. „Jejich reakce bohužel ještě takřka nemáme a dost nás to mrzí,“ uvádí Molek a dodává, že všichni autoři by určitě ocenili recenzi, v níž by se právě tato generace vyjádřila. „Byli bychom velmi rádi, kdyby nám třeba řekli, chlapci, tohle jste pochopili úplně špatně. Doufám, že k tomu dojde,“ uzavírá Molek.
