Iniciativa vzešla z francouzské strany – Kundera ostatně už víc než 30 let právě ve Francii žije a svá poslední díla také píše ve francouzštině. „Nemůžeme ale říct, že by se Kundera stal francouzským spisovatelem. Francouzi ho vnímají jako autora, který je českého původu a který začal psát v jejich jazyce. Narážíme tu na problém definice národní literatury. Do francouzské literatury se řadí i takoví jako Ionesco nebo Beckett a Kundera k nim tak trochu patří, nicméně jeho rozměr je skutečně světový,“ vysvětluje jeden z organizátorů konference Petr Kyloušek, vedoucí Ústavu romanistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Svébytně a mimo proud
Jak Kyloušek poznamenává, hlavní problém s Kunderovým zařazením je v tom, že obrazně řečeno nevyje s vlky. Když spisovatel emigroval, přijali ho k sobě francouzští levicoví intelektuálové, Kundera se ale nikdy svými literárními díly nepostavil úplně po jejich bok. „Kundera je zcela svébytný. Podobně jako se kriticky díval na 60. léta v Československu a na postavení individua v socialistické společnosti, začal se stejně kriticky dívat na postavení jedince v západních demokraciích,“ vysvětluje romanista Kyloušek, ale dodává, že zcela jinak než právě levicoví intelektuálové. „Ironicky se díval na jistý konformismus – to, čemu říká kýč – a viděl ho jak napravo, tak nalevo. V podstatě začal, s jistou nadsázkou rečeno, překážet ve francouzské literatuře, stejně jako překážel a překáží v té české,“ shrnuje romanista.
Podtitul konference Co zmůže literatura je narážkou na francouzský rozhlasový pořad filozofa Alaina Finkielkrauta. Nabízí se ale i hledání souvislosti s Kunderou, jehož knihy působí na lidi po celém světě. Co tedy zmůže Kunderovo dílo? Podle Kylouška nutí Kunderovy knihy klást si řadu otázek, které jsou existenciálně a společensky zneklidňující. „On je skutečně intelektuál, který tím, jak píše a jak se chová, odhaluje lidské a společenské problémy. To je jedna z rolí literatury – totiž podávat trochu jiný pohled na život, než je obvyklé, a provokovat k tázání,“ říká Kyloušek.
Kundera, jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků od španělštiny po korejštinu, však svá poslední díla odmítá nechat přeložit do češtiny. „Je velice citlivý na přesnost překladu a já se mu ani nedivím, protože jeho texty nejsou jednoznačně literární. Je to směs beletrie a esejistiky a v eseji je důležité, aby byly některé klíčové pojmy vyloženy přesně,“ říká Kyloušek a dodává, že nejlépe by se asi přeložil Kundera sám. „Proč to nedělá, ale může říct jenom on. Je možné, že by ty knihy musel napsat úplně znovu. Když totiž z jiného jazyka přepnete do mateřského jazyka, který znáte důvěrně, zjistíte, že píšete úplně jinak,“ svěřuje se se svou hypotézou romanista.
Chce autor konferenci?
Jak Milan Kundera zareagoval na to, že se o něm v jeho rodné zemi pořádá konference? Podle organizátorů byl potěšen. „Je to spisovatel velkých hněvů a lásek i nelásek, takže jsme postupovali velmi opatrně a o všem ho informovali. Odepsal nám, že konferenci vítá, a i když zněla jeho odpověď lehce ironicky, myslím, že byl nakonec spokojený i s úrovní příspěvků. Prošly ostatně poměrně tvrdým výběrem,“ uzavírá Kyloušek.
