Dezinformace tu byly a budou, jen kontext je jiný. Liší se hlavně způsob jejich šíření. To vše zaznělo na akci Evropské kachny aneb Čemu jsme ochotni věřit?, kterou pod záštitou českého předsednictví v Radě EU spolupořádala Masarykova univerzita společně s Janáčkovou akademií múzických umění, Mendelovou univerzitou, brněnskou Veterinární univerzitou, Univerzitou Palackého v Olomouci a zlínskou Univerzitou Tomáše Bati.
Do diskuse moderované Karlem „Kovym“ Kovářem se ve Scale zapojili ministr pro evropské záležitosti a emeritní rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, politolog Miloš Gregor, odborník na rizikové formy komunikace v online prostředí Kamil Kopecký, rektor JAMU Petr Michálek a novinářka Ivana Svobodová z Respektu. Ještě před ní ale zazněla hymna Evropské unie v aranžmá pro bicí nástroje, v podání souboru Percussion Ensemble.
V úvodu debaty ministr Mikuláš Bek uvedl, že Evropská unie aktuálně bolestně hledá model regulace nových médií. Válka na Ukrajině jej bude podle něj akcelerovat, dojde rychleji k dosažení kompromisu a EU najde rovnováhu mezi svobodou vyjadřování a nezbytnou mírou regulace. „Diskuze dělá pokroky, ale pořád je před námi velký kus práce,“ řek Bek.
Jak dále uvedl, ve skutečnosti říkáme novým slovem něčemu, co je velmi staré. Boj s nevzdělaností a hloupostí je starý problém, který je mezi námi pořád a jen se jinak jmenuje. „Liší se pouze způsoby šíření,“ vysvětlil Bek. Část populace podle něj dnes stejně jako v minulých stoletích upadá do víry ve věci, které jsou zdravým rozumem nepřijatelné. Nový mediální kontext má tedy historické paralely.
Sám Bek s nástupem nových médií v 90. letech prožil fázi velkého optimismu, kdy se očekávalo, že internet přinese „světlo poznání do každé duše“ a všichni si na internetu všechno najdou. Tento optimismus ale vydržel jen zhruba 10 let. „Nový digitální svět se stal světem manipulací a tmářství,“ uvedl Bek, který zároveň zmínil, že svět potřeboval druhou světovou válku, aby se dobral regulace médií.
Odborník na rizikové formy komunikace v online prostředí Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci pak zdůraznil, že nesmíme rezignovat. „Drtivá většina z nás, kteří fungujeme v online světě, cítíme únavu. Stejný problém mají starší lidé, nemají chuť, energii a čas ověřovat informace, které k nim plynou,“ zmínil Kopecký v diskuzi a dodal, že je potřeba dávat si pozor na emoce, které nás strhnou k iracionální reakci. „Když najdeme něco se silnou emocí, měli bychom zpozornět. Bylo to možná napsáno právě z důvodu, aby to v nás emoci vyvolalo.“
Podle politologa Masarykovy univerzity Miloše Gregora žijeme každý ve své bublině, díky které zjišťujeme, že máme pravdu a necháváme se tím ukolébat. Zaplouváme do ní dál a dál a ztrácíme kontakt s jinými skupinami. Expert proto navrhl, abychom se nechali konfrontovat i s jinými názory. „Chybí nám osoby s jinými hodnotami, které mají odlišný pohled na věc. Doporučuji proto lidem, ať mají na Facebooku někoho, kdo je bude opravdu štvát, ale nechá je to stát nohama na zemi,“ uvedl Gregor.
Novinářka Respektu Ivana Svobodová se v rámci diskuze svěřila s osobním pocitem, že situace je horší, než jak to vypadá. „Mluvím s lidmi, co nejsou úplně radikální, ale relativizace u nich zapouští kořeny. Trochu se bojím, že boj s dezinformacemi bude nekonečný. Doufám, že se najde síla jej přitlumit do nejvyšší možné míry, protože jinak to může časem obrátit naruby životy našich dětí,“ uvedla Svobodová. Vypnutí ruských dezinformačních webů hned na začátku války na Ukrajině mělo podle ní spoustu kritických stanovisek. „Je to ale to nejlepší, co jsem v poslední době zažila,“ uvedl Svobodová. Slovo na internetu má podle ní velkou sílu a ochota pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny by brzy vzala za své.
Rozpoznat pravdu od lži není podle odborníků v dnešní době jednoduché. „Společnost je rozdělená. Žijeme v komplexním světě a zájmy jednotlivých skupin spolu nebudou ladit, jak se to jevilo v 90. letech,“ uvedl Bek. Úkol, jak některé věci změnit, je podle odborníků mimo jiné zadáním pro české školství a částečně i pro kulturu.
„Mluvíme tu o emocích a schopnosti pozorovat sami sebe. Nejlepší lék, který můžu doporučit, je chodit do divadla a na koncerty,“ dodal rektor Janáčkovy akademie múzických umění Petr Michálek. Lidé podle něj bohužel do divadla nechodí nejen kvůli tomu, že nemají čas, ale také proto, že mají svých starostí dost, a nechtějí v divadle sledovat ještě starosti jiné. To jde ale podle Michálka proti smyslu návštěvy divadla, protože právě díky tomu se lidé dostanou sami k sobě.
Součástí evropského odpoledne byl i velký kvíz pro příchozí o euromýtech, který připravili vysokoškolští studenti sdružení v komunitní organizaci Euforka. Akce Evropské kachny aneb Čemu jsme ochotni věřit? se uskutečnila díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci projektu Komunikace priorit a témat českého předsednictví Radě EU se zaměřením na problematiku vysokého školství a vzdělávání.
Záznam akce Evropské kachny aneb Čemu jsme ochotni věřit?:
