Konference připomněla Jaroslava Heyrovského

Pracuj, dokonči, zveřejni – to bylo letité vědecké heslo profesora Jaroslava Heyrovského, kterému švédská akademie udělila Nobelovu cenu za chemii právě před 50 lety. Jeho osobnost si připomněli fyzikální chemici a elektrochemici na konci června v rámci odborné konference. Ta nebyla jen vzpomínkou na profesora Heyrovského, ale i jednáním s odkazem na jeho přínos v oblasti elektrochemie, elektroanalýzy a bioelektrochemie.

Profesor Jaroslav Heyrovský získal Nobelovu cenu v roce 1959 za objev polarografie a její využití v praxi. Jednalo se o metodu, která především sloužila k analýze vzorků pomocí elektrolýzy. Nešlo jen o rozpoznání kovových prvků, ale i o určení jejich koncentrací spolu s jejich chováním v různých prostředích. Netýkala se jen anorganických sloučenin, ale i látek organického původu. „Ve své době tato metoda znamenala obrovskou revoluci, protože byla bezkonkurenčně unikátní. Její unikátnost spočívala především ve snadnosti a v rychlosti analýzy. Polarograf si prakticky mohla dovolit každá analytická laboratoř,“ vysvětlují Libuše Trnková a René Kizek z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, jedni z organizátorů konference.
Na počátku padesátých a šedesátých let 20. století byly položeny základy dalších analytických metod, které daly podnět ke konstrukci dokonalejších a rychlejších polarografických zařízení. Přesto byla polarografie postupně jinými analytickými metodami, především spektrálními, vytlačována. Renesance polarografie nastala v devadesátých letech minulého století zejména s narůstajícími poznatky o struktuře genomů živých organismů, především člověka. „Zejména senzorová pole, která umožní přečíst genetickou informaci za cenu nižší než tisíc dolarů, jsou pro vědce obrovskou výzvou. Kromě toho těžkopádná, velmi drahá a na kvalifikovanou obsluhu náročná analytická zařízení nejsou do běžných provozů, zaměřených například na sledování kvality životního prostředí či monitorování zdravotního stavu nemocného, vhodná. Všechny tyto v současné době dosahované vědecké výsledky vycházejí z Heyrovského teoretického a experimentálního základu, aniž by si to mnoho vědců uvědomovalo,“ doplňuje Kizek.

Podle vzpomínek blízkých spolupracovníků prof. Heyrovského, kteří na workshopu vystoupili – jeho syna Michaela, profesorů Kalvody, Palečka či Dračky – spočívalo kouzlo jeho vědeckého bádání nejen v pracovitosti, houževnatosti a preciznosti, ve velkém důrazu na experiment, ale také v jeho tvořivosti.

A kdy se stává bádání tvůrčím procesem? „Profesor Heyrovský dával na tuto otázku zcela jednoduchou odpověď – ve schopnosti poznat, co je důležité a co podružné,“ připomíná Libuše Trnková a dodává: „Jeho letité vědecké heslo ,Pracuj, dokonči, zveřejni‘ je aktuální dodnes. Navíc stále platí, že by se pořadí těchto imperativů nemělo v žádném případě zaměňovat.“

Součástí konference, kterou uspořádala Masarykova univerzita ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou u příležitosti výročí založení obou škol, byla také Sekce mladých. V ní studenti v angličtině prezentovali a v diskusních příspěvcích obhajovali výsledky své vědecko-výzkumné práce. Odborná porota posoudila jako nejlepší práci Šárky Bidmanové, doktorandky na Přírodovědecké fakultě MU, a vyhodnotila soutěž posterů, v níž zvítězil Vojtěch Adam, který studuje a pracuje na obou univerzitách.

Více informací o workshopu a výsledcích odborné soutěže na webové adrese http://www.chemi.muni.cz/~libuse/.