Biolog, genetik, historik a také jeden z přednášejících Mendelových dní 2022 profesor Daniel Fairbanks přivezl z univerzity v Utahu do Brna víc než svoje myšlenky. Když v červenci spolupořádala Masarykova univerzita Mendelovu genetickou konferenci, zeptal se při prohlídce muzea jeho ředitelky Blanky Křížové, co by instituce pečující o odkaz zakladatele genetiky pro svůj rozvoj nejvíc potřebovala. „Paní ředitelka si řekla o portréty Mendela a jeho sester, na což jsem reagoval, že se toho s radostí ujmu. A okamžitě po návratu domů do Utahu, jsem začal malovat,“ popisuje Daniel Fairbanks.
Obrazy se rozhodl namalovat ve stylu 19. století, aby odpovídaly tomu, jakým způsobem tvořili umělci v té době. Na olejovou malbu na plátně použil techniku lazury, která spočívá v nanášení barevných vrstev poloprůhledné barvy na sebe, což dává obrazu určitý prvek zářivosti. „Je to technika, která se v době Mendelova života používala, její vznik sahá až do období renesance,“ vysvětluje profesor biologie s doktorátem z genetiky a přiznává, že tak obrazy dokázal namalovat tak kvalitně proto, že pochází z umělecké rodiny. „Čtyři generace mých předků se zabývaly právě uměním. Takže řekněme, že jsem ten talent zdědil geneticky, což je v kombinaci s Mendelem dost příznačné. Skvělé na tom věnovat se vědě je, že právě věda mi dala možnost věnovat se umění. A těší mě, že většina amerických malířů by byla hluboce poctěna, kdyby mohla mít své dílo vystavené v evropském muzeu a mně se to povedlo.“
Daniel Fairbanks muzeu daroval tři obrazy. Jeden z nich je portrét G. J. Mendela, jedná se o jeho pravděpodobně nejznámější vyobrazení, kterému se někdy říká Krásný Mendel. Tohle vyobrazení ho vykresluje v době, kdy prováděl své experimenty, zakládá se na fotografii, která byla pořízena v roce 1862. Další dva obrazy jsou portréty jeho dvou sester, starší Veroniky Mendel Sturmové a mladší Teresia Mendel Schindlerové.
Rozhovor s Danielem Fairbanksem
Jak jste si užil letošní Mendelovy dny?
Program Mendelových dnů byl naprosto skvělý, do posledního detailu výborně zorganizovaný a připravený. Přednášky byly nesmírně zajímavé a oceňuji také téma – Mendel a svět. Měl jsem tu čest mít první přednášku, kde jsem mluvil o tom, jak bylo Mendelovo dílo vnímáno na mezinárodní úrovni. Každá cesta, kterou do Brna podniknu, je nezapomenutelná. Je to pro mě druhý domov.
Kdy jste začal přemýšlet o tom, že namalujete tři obrazy pro Mendelovo muzeum?
V červenci, když jsem tu byl na konferenci o Mendelovi, jsme se s paní ředitelkou muzea Blankou Křížovou bavili i o tom, co můžeme udělat pro rozvoj muzea, a ona řekla: „Víte, potřebovali bychom portréty Mendela a jeho sester.“, na což jsem reagoval slovy „S radostí se toho ujmu.“. Takže jakmile jsem v červenci přijel domů do Utahu, začal jsem okamžitě malovat.
Jakou jste použil techniku?
Je to olejová malba na plátně, jedná se o nejběžnější techniku. Ale chtěl jsem ty obrazy namalovat ve stylu 19. století, aby odpovídaly tomu, jakým způsobem tvořili umělci v té době. Proto jsem použil techniku lazury, která spočívá v nanášení barevných vrstev poloprůhledné barvy na sebe, což dává obrazu určitý prvek zářivosti. Je to technika, která se v době Mendelova života používala, její vznik sahá až do období renesance.
Jste povoláním profesorem biologie na Utah Valley University, jak jste dokázal namalovat tak kvalitní obrazy?
Částečně proto, že pocházím z umělecké rodiny, čtyři generace mých předků se zabývaly právě uměním. Takže řekněme, že jsem ten talent zdědil geneticky, což je v kombinaci s Mendelem dost příznačné. Já jsem se ale rozhodl studovat biologii, mám doktorát z genetiky a profesorem jsem už 34 let. Právě věda mi dala možnost věnovat se tomuto typu umění. Většina amerických malířů by byla hluboce poctěna, kdyby mohla mít své dílo vystavené v evropském muzeu. Je to pro mě ideální spojení vědy a umění. S malováním jsem začal prakticky už od plenek. Matka mi schovala některé moje výkresy, to mi bylo asi sedm let, kdy jsem voskovkami nakreslil vývojová stádia motýla, od vajíčka a larvy přes kuklu až po dospělého jedince.
Co stálo za vaší motivací předat malby právě Mendelovu muzeu?
Mendelovo muzeum jsem navštívil poprvé v roce 1993 a tehdejší vedení mi dovolilo vyfotografovat Mendelovy rukopisy. Tam to celé začalo, byl jsem muzeu od té doby velice vděčný, protože mi nabídlo tolik možností studovat Mendelovo dílo. Pro mě, jakožto umělce zabývajícího se Mendelem, není lepšího místa pro výstavu svých děl než tady v Mendelově muzeu. Pár obrazů jsem věnoval také Mendelianu v Moravském muzeu. Je to pro mě obrovská čest, necítím se tak, že bych muzeu něco daroval. Spíš mi přijde, že z toho profituju víc já. A lidé, kteří tu pracují, už nejsou jen kolegové, ale především přátelé.