Oleksandra Lototská, pracovnice správy budov, ekonomicko-správní fakulta
Do Brna jsme se s manželem přestěhovali už před čtyřmi lety. Když na jaře začala válka, přijely za námi obě dcery, jedna i s malou dcerou. Po pár měsících se ale vrátila zpátky na Ukrajinu, protože tam má dům i manžela. V Brně s námi zůstala moje nejmladší dcera, která se mnou pracuje na ekonomicko-správní fakultě. Jsem moc ráda, že mně i jí dala univerzita šanci na práci a moc si vážíme, že tu můžeme být. Máme skvělého šéfa, přátelské kolegy a dobré lidi kolem sebe.
Moje babička mi vždycky říkala: Kéž byste nevěděli, co to je válka. Už to bohužel víme. Ale nikdy bych nečekala, že se v 21. století něčeho takového dožiju. A už vůbec bych nečekala, že válka přijde zrovna z Ruska.
Je mi to hrozně líto, že se něco takového děje, a moc si přeju, aby to co nejdříve skončilo. Už zemřelo tolik lidí, včetně mladých chlapců od nás z vesnice, o kterých nikdo neví, kde jsou. A všechno je to úplně zbytečné. Je to velká škoda. Ale jsem moc ráda, že teď máme na Ukrajině takového prezidenta, jakého máme. A pevně věřím, že Ukrajina brzy zvítězí.
Andrii Samoilenko, student, ekonomicko-správní fakulta
Na Masarykově univerzitě studuju druhým rokem a studium jsem financoval hlavně díky rodičům, kteří mi posílali peníze. Na začátku války ale přišli o práci a kvůli státním opatřením proti odlivu kapitálu mi ani nemohli poslat peníze na bydlení a jídlo v Brně. V nelehké situaci mi pomohla Masarykova univerzita – bez mimořádného stipendia, které od března dostávám, bych jen stěží pokračoval ve studiu.
Jsem moc vděčný univerzitě i Česku za veškerou pomoc Ukrajině. Moje rodina má za sebou velmi náročné období. Tatínek pracuje jako vojenský lékař a pomáhá léčit zraněné vojáky. Maminka s přítelkyní se za mnou na začátku války na tři měsíce přestěhovaly do bezpečí. Pak se ale obě vrátily domů ke Kyjevu. Přítelkyně už je dokonce zpátky na kyjevské univerzitě a pokračuje dál ve studiu. Válka silně proměnila naše životy, je to velmi náročné období pro nás všechny. Moc si proto vážím veškeré pomoci, které se nám Ukrajincům dostává z celého světa.
Lidiia Andriichuk, studentka, filozofická fakulta
Tento rok budu končit bakalářské studium na filozofické fakultě. Moc mě baví povinné stáže, díky kterým jsem se dostala i do Moravské galerie v Brně a získala zkušenosti v oboru. Teď tam pracuju na půl úvazku. A za tuhle skvělou příležitost vděčím především Masarykově univerzitě.
Ale ještě víc univerzitě vděčím za to, že nás ukrajinské studenty podporuje už od začátku války a že nám pomáhá díky mimořádnému stipendiu pokrývat náklady. Zvládat finančně studium nám totiž vždycky pomáhali rodiče, ti se ale kvůli válce na Ukrajině sami ocitli v složité situaci. Nikdo z nás to teď nemá jednoduché.
Pocházím z rodiny vojáků, tatínek celý život pracuje v armádě a momentálně je jeden z činných obránců. Maminka za poslední rok prodělala dva infarkty kvůli stresům, které nám přinesla válka. Je velmi bolestivé prožívat na dálku vše, co se doma už skoro rok děje. Citelná podpora ze strany mých známých a okolí opravdu hodně pomáhá se nevzdávat.
Alla Moskalets, vědecká pracovnice, pedagogická fakulta
Na Ukrajině jsem deset let pracovala v ABA centru zabývajícím se dětmi s poruchami autistického spektra a příbuznými poruchami. Nejdřív jsme sídlili v Doněcku, ale odtud jsme se v roce 2014 kvůli válce museli přesunout do města Mariupol. V březnu ale zničili i Mariupol a museli jsme uprchnout i odtamtud.
Naštěstí jsem už tehdy spolupracovala s kolegy z pedagogické fakulty, kteří mi nabídli, abych se se svým výzkumem přesunula na Masarykovu univerzitu, za což jsem jim nesmírně vděčná. A tak jsem hned v dubnu přijela do Brna i se svou maminkou a dcerou, která teď studuje molekulární biologii a genetiku na přírodovědecké fakultě.
V současnosti pracuju v Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání na Pedagogické fakultě MU, kde se zabývám aplikovanými behaviorálními analýzami a zároveň pracuju na své disertační práci. Můj manžel ale musel jako voják zůstat na Ukrajině a stejně tak můj syn, který se v Kyjevě stará o děti s autismem. Je velmi náročné mít je tak daleko, ale jsme každý den v kontaktu. V Brně se nám daří dobře, kolegové v práci jsou nesmírně milí a se vším mi pomáhají, jsou tu vždycky pro mě. Moc si vážím veškeré pomoci kolegů i univerzity, která nám pomáhá zvládat tuhle těžkou dobu.