Demokracie je neustálým bojem o skutečnou demokracii

Významnou osobnost českých polistopadových dějin, profesora Vladimíra Čermáka, který se pro mnohé stal duchovní autoritou a učitelem v dobách před listopadem 1989 i po něm, představuje nová kniha. V říjnu ji vydala Masarykova univerzita. Profesora Čermáka si u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin připomněli jeho spolupracovníci, žáci a přátelé také na sympoziu v Divadle Husa na provázku.

„Pro mnohé z nás bylo setkání s profesorem Čermákem přímo osudové a zásadním způsobem nás ovlivnilo z hlediska postojů k věcem veřejným, ale i soukromým,“ uvedl právník Jaroslav Brož, který celým sympoziem provázel. „Naše dnešní setkání bychom tak mohli nazvat Hostinou obdarovaných – neboť svým dílem Hostina filozofů vstoupil profesor Čermák na divadelní prkna, a tím se otevřel veřejnosti a publicitě, které se jinak vyhýbal,“ dodal.

Mezi dalšími, kteří na sympoziu vystoupili, tak byl i scénárista, herec a vůdčí osobnost Divadla Husa na provázku Petr Oslzlý, který vzpomínal na spolupráci Vladimíra Čermáka s divadlem. „Bylo vzrušující pozorovat, jak tento meditativně založený člověk ožívá při našich prvních schůzkách,“ řekl Oslzlý, když mluvil o společných přípravách Rozrazilu v roce 1988, a dodal: „Mluvili jsme tehdy o tom, jak by se mohl účastnit našeho projektu, v němž jsme se pokusili přispět k poslední fázi vybojování svobody a demokracie v tomto státě.“
O spolupráci s Vladimírem Čermákem píše Oslzlý i v právě vydané knize. Ke scénickému časopisu Rozrazil se Vladimír Čermák totiž ještě vrátil v roce 1999, když se chystala část K současnosti. V nové podobě tak v Huse na provázku uvedli i jeho Hostinu filozofů. „Pro publikum, které na vlastní kůži zažívalo obtíže i zrady znovu ustavované demokracie, nabývaly jednotlivé repliky nové vzrušující významy. Jsem přesvědčen, že by nově a opět palčivě rezonovaly i dnes – o deset let později. Demokracie je totiž, jak by řekl Vladimír Čermák, neustálým bojem o skutečnou demokracii,“ napsal Oslzlý.

Profesor Čermák byl i zakladatelem katedry politologie na Masarykově univerzitě. Vedl ji do roku 1993, kdy byl jmenován ústavním soudcem. „Když přišel v září 1990 na Filozofickou fakultu, ukázalo se záhy, že spíše než na katedře filozofie bude jeho místo na novém pracovišti, které založil a jehož dobrým duchem se na dlouhou dobu stal, na katedře politologie,“ připomněla v knize Jana Nechutová, profesorka klasické filologie a bývalá děkanka fakulty. Za jedinečnou postavu českých sociálních věd a jednoho z nejvýznamnějších českých politických myslitelů minulého století, označil svého učitele také politolog a proděkan Fakulty sociálních studií Jan Holzer.

Jako ústavní soudce působil Vladimír Čermák do roku 2003 a některé z jeho judikátů označují odborníci za klíčové – mezi ně řadí například nález k takzvaným dekretům prezidenta Beneše. „Čermák nebyl tím soudcem, který mechanicky a bezduše opakuje či stejně nepřemýšlivě, bez zájmu a bez duše subsumuje. Bez dlouhých úvodních a obřadných či diplomaticky přípravných frází, bez vytváření ornamentů ze slovní a větné vaty přistupoval ve svých rozhodnutích hned k identifikování problému a jeho řešení,“ napsala v knize Eliška Wagnerová, místopředsedkyně Ústavního soudu.