Adam se už v bakalářském programu se zúčastnil několika výzkumných projektů. Tím rozhodujícím byla ale analýza biomolekul pomocí hmotnostní spektrometrie pod vedením profesora Jana Preislera. Aby si rozšířil znalosti o této problematice, vycestoval Adam v posledním ročníku magisterského studia na Erasmus do Německa, kde započal svoji zahraniční studijní kariéru. Po návratu si v prvním ročníku doktorského studia na MU zjišťoval možnosti trvalého studia v zahraničí. Původně měl v plánu jet do USA, ale kvůli časové prodlevě už nemohl podat přihlášku, a tak přišel na řadu plán B, Evropa.
„Přijetí má několik fází. Po počátečním přijetí Komise pro doktorské studium rozhodne, kolik zkoušek si musí student dodělat, aby dorovnal úroveň univerzity. To se posuzuje podle toho, z jaké univerzity student přišel, s jakými známkami, a jakými prošel kurzy. Těmto zkouškám se říká přijímací a musí být splněny v prvním roce studia. V momentě, kdy je student splní, přijímací řízení končí a on je zapsaný do studia. Tohle je něco, čím musí projít každý, ale pak už je na každém jedinci, co bude studovat. Univerzita nabízí celou škálu předmětů od soft skills, managementu až po odborné předměty. Ale kredity se dají získat i za vědecké aktivity, například prezentování na konferencích a účast na mezinárodních seminářích,“ popisuje přijímací proces Adam Pruška.
Podle něj je švýcarská mentalita už do základní školy soustředěná na výkon. Zpočátku ne ani tak na spojitosti a chápání věcí, ale spíš na široký a hluboký záběr znalostí. ETH Zürich není jednoduchá škola, studenti nemají žádné letní prázdniny. Na bakalářských a magisterských programech je také vysoké procento těch, kteří neuspějí. Když student nezvládne v prvním roce všechny potřebné zkoušky, už nikdy nesmí studovat na stejné fakultě.
Může se zdát, že jsou podmínky až příliš tvrdé. Na druhou stranu mají úspěšní studenti skvělé výsledky a EHT Zürich má vynikající pověst u zaměstnavatelů a mnoho kontaktů v akademickém prostředí - což přináší příležitosti k mnoha zahraničním výjezdům - i mezi firmami. „Studium mi dalo hlavně samostatnost a sebejistotu. Člověk je o dost víc připravený jednat s firmami a celkově s lidmi. V tamějším akademickém prostředí panuje veliká soutěživost, takže si musím stát za svými názory. Musím mít jasný plán, o čem projekt bude, protože na mě a mojí skupině stojí vypisování grantů. Co se týče organizace, student se tady naučí všechno, co potřebuje. Na MU jsme měli hodně chemie, tady se studenti chemie učí například i programovat, aby byli schopni si sami vyhodnotit data,“ vykreslil Adam přínos studia. Zároveň dodává, že by ze začátku ocenil trochu větší pomoc. Sám si prošel fází, kdy chtěl studium vzdát, ale vytrval, a nakonec ho překonání všech problémů posílilo.
Pro začleňování nově příchozích studentů magisterských a bakalářských programů jsou totiž nachystány úvodní týdny, které se skládají z různých aktivit a je velice snadné najít přátele. S programem doktorského studia je to ale horší: „V doktorském studiu jsem přišel a začal pracovat s lidmi, kteří jsou třeba o pět let starší a už mají rodinu, zázemí, přátele, takže nemají zájem organizovat další akce. Samozřejmě večírky i sportovní centrum si člověk najde. Zaplatí směšný poplatek a může si každý týden zarezervovat tělocvičnu a s někým se tam potkat. Mně osobně ale kontakt dost chyběl, proto jsme tady založili spolek, který sdružuje Čechy a Slováky z univerzity a průmyslu, abychom mohli lépe navazovat kontakty. Ze začátku jsem o nikom nevěděl, ale postupně jsem začal zjišťovat, že je v každé skupině alespoň jeden Čech nebo Slovák,“ řekl Adam.
Studentům, kteří by měli o studium na ETH Zürich zájem, doporučuje, aby se zajímali, byli aktivní, nebáli si ubrat trochu ze svého času a dělali věci navíc, například projekty nebo olympiády. Ale především aby dělali to, co je baví, i když je k tomu zapotřebí občas dělat věci, které tak záživné nejsou. Zkušenosti ze zahraničí jsou neocenitelné a není třeba se čehokoli obávat.
