Výstava s názvem 1 140: Hodiny mezi blízkostí a lhostejností představuje 1 140 hodin setkávání dvou lidí. Zpočátku neznámých, často narozených v jiném století, přesto vnímajících smysluplnost společných okamžiků. 1 140 hodin darovali v loňském roce dobrovolníci ADRA Brno lidem, kteří se cítili osaměle. Série fotografií přibližuje spolu s dobrovolnictvím také humanitární a charitativní pomoc či každodenní život v domovech pro seniory, dále brněnské aktivity Ukrajinky Oleny Prymy nebo pomoc při odstraňování následků ničivého tornáda na jižní Moravě.
Autoři komiksů zase reagují na témata životního prostředí, ochrany planety či rovnosti mužů a žen. Leitmotivem letošního, stále otevřeného ročníku komiksové soutěže jsou cíle udržitelného rozvoje: konec hladu, chudoby, kvalitní vzdělání, odpovědná výroba atd. „Česká republika patří k zemím s největším počtem osamělých seniorů a seniorek v Evropě. V samostatných jednočlenných domácnostech žije 750 000 starších lidí. Osamocený se cítí každý pátý. Propojování těch, kteří se cítí osaměle, a těch, kteří jsou ochotni darovat svůj čas, nabízí organizace ADRA. V rámci patnácti dobrovolnických center v celé České republice pomáhá více než 4 600 dobrovolníků, kteří loni strávili se seniory, dětmi či hendikepovanými 104 326 hodin,“ uvedla mluvčí Adry Renáta Benešová Chlebková.
Dobrovolnictví podporuje také filozofická fakulta, která vypisuje předmět DobroArts. Za čtyřicet hodin dobrovolnické praxe v libovolném semestru studenti získávají dva kredity a pocit, že „dobro“ mění život k lepšímu. „Máme velikou radost, že se počet studentů, kteří si zapisují předmět DobroArts, každý semestr zvyšuje a že si jej někteří zapisují i opakovaně. Je úžasné, že si v této uspěchané době naplněné mnoha povinnostmi, událostmi a akcemi najdou studenti volný čas, který jsou ochotni darovat druhým,“ uvedla proděkanka pro přijímací řízení a komunikaci s veřejností Filozofické fakulty MU Zdeňka Jastrzembská.
Autory vystavovaných komiksů jsou Eva Vrajová, Lukáš Brousil nebo Jan Macků, autorem dokumentárních snímků je pak Daniel Kašpar, jehož série přibližuje dobrovolníky pomáhající starým lidem. Dobrovolníci je navštěvují, povídají si s nimi, umožňují jim znovu se rozpomenout na okamžiky, které už téměř vytěsnili z paměti. Lidé, kteří zůstanou na stáří sami a jsou nemocní, touží hlavně po kontaktu s druhými. Díky rozhovorům s dobrovolníky trénují paměť a dostávají se do styku s vnějším světem, v němž už pro ně často nebývá místo.
