Města včera a dnes: řád se vytratil

Dvacet let je dlouhá doba nejen v životě člověka, ale i pro města. Za takovou dobu v něm mohou vyrůst celé nové ulice nebo se přejmenovat, vzniknout nové podniky a jiné krachovat. O tom, jak se měnila česká a slovenská města do stavu, který můžeme vidět dnes, se mluvilo na konferenci Československé město včera a dnes.

A bylo o čem mluvit. Způsob žití nejen ve městech se totiž proměnil razantním způsobem. „Z pohledu geografů není ani tak podstatná změna ze socialismu na postsocialismus, ale třeba v případě Brna posun od industriálního města k postindustriálnímu,“ poukazuje na jednu z charakteristik dnešních měst Ondřej Mulíček z geografického ústavu Přírodovědecké fakulty, jenž se zabývá například geografií města a prostorovým plánováním.

Socialistický režim u nás byl na městech hodně závislý, ale komunistická politika byla podle Mulíčka antiměstská. Preferoval se těžký průmysl, který představoval hlavní městotvorný faktor Československa.

Jak se to projevovalo v životě měst a jejich obyvatel? „Na konferenci jsme to demonstrovali na analýze jízdních řádů z roku 1988 a 2009. Krásně se ukázalo, jak moc život socialistického Brna ovlivňovaly čtyři největší průmyslové podniky,“ nastiňuje sociální geograf Mulíček. Město tehdy žilo podle jejich pracovní doby. Začínalo se v šest a končilo ve dvě odpoledne, takže kolem půl šesté a půl třetí bylo všude plno lidí. Ke zmíněným časům se upírala i městská doprava. „Jako příklad jsme ukazovali jízdní řád jedné expresní linky. Vyjížděla asi v 5.15 z Bohunic, téměř nikde nezastavovala a jela přímo do Zbrojovky. Jedinou zastávkou byla mateřská škola Koperníkova, kde rodiče pouze vysadili děti,“ ilustruje situaci Mulíček.
Dnes si lze něco podobného jen těžko představit. Průmyslem dané rytmy se podle geografa s jeho úpadkem vytratily. „Brno je teď takové chaotické, nebo chcete-li pestřejší. Máme diverzifikovanou ekonomiku, a pokud bychom hledali jeden faktor, podle kterého město žije, nenajdeme ho.“ Nejen Brno se tak z města orientovaného na výrobu změnilo na město orientované na spotřebu.

Stěhování a absence veřejného prostoru
U tohoto faktu však výčet změn přirozeně nekončí. Dnešní města charakterizuje i vylidňování jejich středů, které dnes slouží spíše coby reprezentativní sídla firem než jako místa vhodná pro bydlení. Lidé se stěhují na periferie do satelitních městeček, odkud za prací do centra dojíždějí. Často bydlí i ve vesnicích v zázemí měst. S tím souvisí další aspekt dnešní doby. „Už vlastně neexistuje něco jako venkovský způsob života. Jistě, na vesnicích pořád ještě nejezdí tramvaje, ale všichni jezdíme nakupovat do velkých nákupních center a jsme součástí nějaké městské sítě,“ říká Mulíček.

Dnešek se vyznačuje také úpadkem veřejného prostoru. Za ten však nemůže jen socialismus, začal už mnohem dřív. „Lidé se procházeli po kolonádách, v neděli odpoledne vyrazili korzovat po náměstích. To už dávno odpadlo. Úpadek střední třídy za komunismu tomu jen pomohl,“ líčí sociolog Pavel Pospěch.

Místa, kde by se lidé mohli takto potkávat, se dnes hledají těžko. Doslova jako požírač veřejného prostoru fungují podle Pospěcha nákupní centra. „Snaží se napodobovat městský veřejný prostor. Mají jakože ulice, jakože přírodu s fontánkami a kytičkami a snaží se tou napodobeninou dostat lidi z měst. Ale takový prostor vůbec nestimuluje setkávání a postávání s ostatními. Má jen podporovat spotřebu.“ Neuspěje u něj ani argument, že přece proto jsou i v nákupních centrech kavárny. „To už není to samé, vstupenkou do nich jsou peníze a je tam velmi úzká výseč povoleného jednání. Všimněte si, jak jsou v nich třeba malé stolky, aby se tam nemohly scházet velké skupiny lidí.“