Je to dlouhodobý problém, kvůli kterému dokonce Jára Cimrman ve svém legendárním spisku Zuby, pohroma huby kritizoval samotného Boha: Lidský chrup je kvůli nervovému propojení náchylný k bolestivým problémům, přičemž jde jen o nástroj na drcení potravy, který by podle Cimrmana mohl být řešen na bázi necitlivé rohoviny, jako je kopyto nebo kravský roh. „I starý člověk by s takovými ústními paznehty dobře vypadal, správně artikuloval a bez potíží žvýkal. A co je nejpodstatnější, tato mnou navrhovaná zubní kopyta by nikdy nebolela,“ napsal největší Čech.
Výzkumná skupina Jana Křivánka z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity mu dává do jisté míry za pravdu – přinejmenším v tom, že v přírodě je možné se setkat s mnohem jednoduššími způsoby fungování zubního aparátu. „Lidská schopnost regenerace je poměrně omezená. Alespoň ve srovnání s některými jinými živočichy, ať už jde například o mloky, kterým může dorůst celá ztracená končetina, nebo právě o myši, jimž zuby rostou pořád,“ uvedl k tomu docent Křivánek.
Zkoumá právě procesy, které jsou za rychlou obnovou myších zubů, a zaměřuje se na roli objevených nových typů kmenových buněk. „Podařilo se nám popsat, jakým způsobem se kmenové buňky v zubech mohou přetvářet do funkčních buněk, které se podílejí na různých rolích v rámci zubu. To znamená, jaké molekulární dráhy jsou v nich postupně aktivované,“ přiblížil Jan Křivánek. O výzkumu, který provádí jeho skupina, letos referoval i prestižní vědecký žurnál Science Advances.
Metoda, kterou s pomocí barviv alizarinu a kalceinu lze monitorovat růstové a regenerační procesy u živočišných kostí a zubů, podle něj může mít velký přínos pro péči o konkrétní lidský chrup. „S její pomocí můžeme na zvířecích modelech testovat nové přístupy v hojení ran, kostí v regenerativní zubní medicíně, anebo sledovat různé defekty jako jsou vrozené vady kostí a zubů. U nich můžeme například pozorovat, kdy přesně se vývoj kostí nebo zubů zastaví,“ upřesnil výzkumník.
Od doby, kdy Jára Cimrman provedl po dramatické honičce po střechách železničních vagónů extrakci zubu nebohému vechtrovi Pekárkovi (a to jen s pomocí strojvůdce, topiče a jeho lopaty s lokálním anestetickým účinkem), uplynulo více než století. Podle Jana Křivánka vědecké poznatky, ale i evoluce, která už teď mnoho lidí zbavuje třeba starostí s tzv. zuby moudrosti, přinesou značný pokrok v péči o zuby. „Věřím tomu, že lidstvo jednou bude schopno biologicky nahrazovat nejen nové zuby, ale i další tkáně a orgány. Je to však stále ještě hudba budoucnosti, jež ale jednou zasáhne do všech medicínských oborů,“ prohlásil nedávno pro časopis Téma.
Světový den úsměvu ovšem úplně nezávisí na stavu chrupu. Vyhlásil ho americký výtvarník Harvey Ross Ball (1921-2001), když chtěl poukázat na původní význam svého smajlíka, legendární symbol úsměvu, který vytvořil v roce 1963 pro posílení morálky zaměstnanců jedné pojišťovací společnosti. Smajlík má šířit dobrou vůli a úsměv, tvrdil Ball. A tým Jana Křivánka pokračuje ve snaze přinést další dobré zprávy, které se týkají zářivého lidského úsměvu.
