Pacientů s poškozením mozku přibývá a možnosti jejich rehabilitace jsou omezené. O změnu, která by péči přiblížila evropským standardům, proto usiluje Česká neurorehabilitační společnost ve spolupráci s neurochirurgy a lékařskými fakultami. „Aktuálně v České republice není neurorehabilitace a vzdělávání v neurorehabilitaci součástí legislativy, tak jak je tomu v jiných státech Evropské unie. V zahraničí je přitom neurorehabilitace běžně vyučována v rámci pregraduálních programů,“ poukazuje na základ stále hlasitěji se připomínajícího problému Ilona Benková z České neurorehabilitační společnosti. Ta svou činnost zahájila teprve v roce 2021, od kdy se snaží rozvíjet koncepci neurorehabilitační péče, v zájmu z podstaty interdisciplinárního oboru propojovat odborníky a zajišťovat jejich další vzdělávání.
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v lednu proto zahájí certifikovaný kurz, jehož smyslem je jednak vyškolení kvalifikovaných pracovníků pro neurorehabilitaci, současně však má posloužit jako jeden z odrazových můstků pro budoucí „zprávoplatnění“ oboru. „Naše akutní medicína je na špičkové úrovni. Dokážeme zachránit obrovské množství pacientů s poškozením mozku, ať už po autonehodách, po cévních mozkových příhodách nebo po nádorových onemocněních. Pak nám ale chybí navazující péče, která by dokázala navrátit pacienta zpět do života,“ přibližuje Ilona Benková.
Léčba pacientů s poškozením centrálního nervového systému však nemá jen medicínský a lidský rozměr. Omezené propojení zdravotnického a sociálního systému zvýrazňuje také ekonomický aspekt nedostatečných kapacit pro neurorehabilitaci. „V akutní fázi do záchrany pacienta investujeme statisíce korun, jestliže však nepokračujeme ve včasné a intenzivní rehabilitaci a léčbu nedotáhneme do konce, tak ten člověk v podstatě propadá ze zdravotnického systému do sociálního, odkud odčerpává další peníze. To je strašně neefektivní. Přitom se často bavíme o mladých a perspektivních pacientech, které bychom dokázali vrátit do života. Nejen to, ale samozřejmě kvalita života těchto pacientů a jejich rodinných příslušníků je velmi důležitá.“
Kromě připravovaných neurorehabilitačních kurzů – obdobný byl už loni zahájen ve spolupráci se 3. lékařskou fakultou Karlovy univerzity – se k 1. lednu 2024 podařilo také spustit pilotní projekt akutních neurorehabilitačních jednotek uskutečňovaný na čtyřech zdravotnických pracovištích v České republice. Záměrem je zajistit navazující včasnou a intenzivní neurorehabilitační péči. Z těchto jednotek pak budou pacienti plynule přecházet na lůžka následné rehabilitační péče v rámci tzv. kranioprogramů v rehabilitačních ústavech jako jsou například v Hrabyni a v Kladrubech. Do jejich sítě by mělo v letech 2025/2026 přibýt také vznikající Sanatorium Pálava v Jihomoravském kraji.
„Pracujeme s pacienty po těžkých úrazech hlavy, imobilními, kteří se z akutních lůžek nedostanou například na lůžka kranioprogramu. Pokud však zajistíme dostupnou a návaznou včasnou a intenzivní rehabilitaci, už po několika týdnech terapie můžeme vidět významné pokroky a zlepšení porušených funkcí,“ podtrhává význam kvalifikované neurorehabilitace vlastní zkušeností Ilona Benková.
