Kam kráčíš, česká vědo?

Reforma financování vědy, otázka hodnocení výstupů vědecké práce, vznik Technologické agentury a problematika aplikovaného výzkumu – o tom všem se na začátku prosince debatovalo v aule přírodovědecké fakulty, kam Spolek přírodovědců sezval několik zástupců české vědecké obce.

Základním problémem, ke kterému debata směřovala, se staly změny v systému dotování výzkumu. Státem připravená reforma předpokládá, že akademii věd budou postupně klesat dotace ve prospěch Grantové a budoucí Technologické agentury. Posledně zmíněná pak bude rozdělovat finance aplikovanému výzkumu. Proti takovému postupu ale vystupuje řada akademiků zejména z Akademie věd. Někteří se totiž domnívají, že celá reforma je nikoliv snahou o efektivnější rozdělování peněz, ale výsledkem průmyslové lobby, která má za cíl odvést peníze z výzkumu na zcela jiné účely.

„Změna vychází z předpokladu, že vývoj a inovace v soukromé sféře přinese rychlou návratnost vložených peněz. Tento fakt se ale nikdo neobtěžoval dokazovat a já sám o tom velmi pochybuji. Kromě toho v průmyslu se za vývoj a inovace často schovává celá řada věcí, které kýžené charakteristiky vůbec nemají,“ vysvětlil Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR.

Jan Zrzavý, který je mimo jiné členem jedné z komisí Rady pro výzkum, vývoj a inovace, připustil, že tato situace hrozí, nicméně uvedl, že současná situace zase umožňovala vědcům přerozdělovat peníze, jak se jim to hodilo. „Reforma byla nutná, protože systému financování pomocí věcných záměrů hrozilo zhroucení. Vědci si zde sami sobě naordinovali, kolik mají dostat peněz a jak mají narůstat,“ řekl Zrzavý, nepřipojil se ovšem ani k podpoře současné reformy, i když sám připustil, že neví, jak jinak ji provést. Rozdělování peněz podle výsledků, tedy nikoliv institucionální, totiž všichni zúčastnění považovali za velmi problematické, i když v očích politiků a laické veřejnosti zdánlivě nejlogičtější.
Proč je hodnocení podle výsledků přinejmenším v systému, jaký je nastavený v Česku, nefunkční, vysvětlil Jiří Zlatuška, děkan Fakulty informatiky MU a místopředseda Rady vysokých škol. Základní problém vidí v tom, že peníze jsou v jednom balíku a rozhoduje se podle neodpovídajících kritérií, která upřednostňují jen některé typy oborů nebo způsoby publikování výsledků. „Problematické jsou například citační indexy, které na rozdíl od reálných citačních počtů nemusí vůbec vypovídat o tom, že je někdo opravdu citován,“ argumentoval Zlatuška. Za jeden ze zásadních problémů považuje srovnávání humanitních a přírodovědných oborů. „V humanitních oborech se často vytvářejí věci dlouhodobějšího významu a citace přicházejí podstatně pomaleji než ve většině přírodních věd,“ vysvětlil Zlatuška.

Zrzavý navrhl, že by bylo rozumné vytvořit oborově specifické metody rozdělování peněz, sám ale připustil, že i tento systém by zřejmě nemohl fungovat. „Seberafinovanější způsob narazí na problém, jak stanovit, jaké procento peněz má jít na který obor. Podle čeho bychom stanovili, třeba kolik má dostat geologie?“ ptal se Zrzavý.

Zlatuška spolu s Hořejším nicméně varovali, že omezování dotací Akademie věd destruuje nejvýkonnější instituci české vědy. „Ať si na vysokých školách říkáme, co chceme, produkce vědy na ústavech Akademie věd je vyšší,“ soudil Zlatuška. Hořejší pak doplnil, že ze spolupráce s akademií těží i vysoké školy. Skeptický Zrzavý však dodal, že jakékoliv protesty akademické veřejnosti proti reformě postrádají smysl, protože proces už nelze zastavit. „Naopak všechno, proti čemu Akademie věd bojovala, se tímto bojem zhorší, protože ještě víc upozornila na to, kolik peněz jí vlastně ze státního rozpočtu plyne. Vyvolává to záři v očích lidí v aplikovaných vědách a průmyslu, kteří vidí, jak obrovský objem peněz mohou dostat,“ varoval Zrzavý.

Jan Bunček, molekulární biolog ze soukromé společnosti Generi Biotech, se snažil hledat kompromis. Podotkl, že je potřeba najít vyvážení mezi základním a aplikovaným výzkumem, protože obě složky se vzájemně potřebují. „Akademici potřebují mít firmy, které budou poznatky zpeněžovat a odvádět peníze zpátky do státního rozpočtu, aby bylo z čeho platit bádání,“ uvedl Bunček. Hořejší však naznačil, že takový scénář je v českých poměrech a při současném nastavení reformy idealistický. „Mám dojem, že se v Česku moc takových soukromých společností nenajde, a je přinejmenším diskutabilní, jestli se dotace ekonomicky vrátí,“ uzavřel Hořejší.