Večer patřil nadějným talentům a zajímavým osobnostem, které se představily zpěvem, tóny i slovem. Studentský celouniverzitní spolek MUNIE (Masarykova studentská unie) pořádal Umělecký večer, jehož výtěžek přispěl kontu TyfloCentra Brno, o. p. s. „Hodně studentů, i přímo z Masarykovy univerzity, je nevidomých. Díky nim jsme poznali tuto organizaci. Zaujala nás, jak pomáhá zařadit se do společnosti nejen studentům, ale také všem ostatním,“ přiblížila výběr charity hlavní organizátorka akce Michaela Homolová.
Do TyfloCentra putoval veškerý výtěžek z prodeje vstupenek. Nebyla to však jediná možnost, jak sbírku podpořit. Připraven byl pro návštěvníky i merch, který byl ke koupi za symbolickou cenu. „Nabízíme nálepky a pohlednice – jednu z nich nakreslila Sima Šatková. Pro milou vzpomínku si návštěvníci mohou na pohlednice vyžádat podpis umělců,“ doplnila Homolová, která je autorkou druhé z pohlednic. Dále byly k dispozici QR kódy pro platbu nebo kasičky.
Finální částka 12 049,52 Kč překonala předsevzetí organizátorů. „Peníze se využijí na akce nad rámec našich standardních služeb. Zprostředkováváme klientům nezvyklé zážitky. Připravujeme akci Nevidomí za volantem, v září čeká klienty akce TyfloBrno – prostorová soutěž nebo třeba organizujeme plavbu parníkem po Brněnské přehradě,“ zmínil naložení s darovanou sumou Petr Sýkora, zástupce ředitelky TyfloCentra Brno. Organizace, která příští rok oslaví 25 let od svého vzniku, poskytuje množství služeb včetně odborného poradenství, sociálních služeb, vzdělávacích programů, výběru technických pomůcek i zaměstnání. Pomáhá zrakově postiženým vést plnohodnotný a soběstačný život.
Umělecký večer MUNIE se konal již potřetí a objevilo se na něm hned několik osvědčených tváří. Od posledního ročníku se akce přestěhovala a změnila koncept. Letos se třeba neuskutečnila výstava obrazů. Každým rokem podpora MUNIE míří k jiné charitativní organizaci, dalším smyslem akce je nabídnout platformu začínajícím umělcům z prostředí Masarykovy univerzity i mimo ni. „Snažíme se o vyrovnanost, aby mluvené slovo nepřevažovalo nad hudbou a naopak. Oslovujeme také studenty, kteří chtějí prorazit. Taky se nám stává, že po akci někteří umělci projeví zájem o vystoupení,“ popisuje výběr hvězd večera Homolová.
Akcí provázela moderátorka Lucie Bulíčková, která se chopila úvodního slova a s vtipem, který jí byl vlastní po celý večer, pronesla: „Pokud jsem vám nesympatická už teď, bude to jen horší.“ Propojovala jednotlivá vystoupení a vždy se divákům snažila nadcházejícího interpreta co nejvíce přiblížit.
Na začátku večera pronesl projev zástupce ředitelky TyfloCentra Brno Petr Sýkora, který velmi vřele děkoval: „Přiznám se, že jsme byli velmi překvapení, že si nás MUNIE vybrala. Moc si toho vážíme. Nestává se, že by nás někdo oslovil a jen tak nám chtěl věnovat jakoukoliv bohulibou částku.“ Následně dodal, že z velké části jsou pracovníky organizace absolventi Masarykovy univerzity: „Je to pro nás symbolické, že jste si nás vybrali.“
Úvodní číslo bylo velmi dynamické, představil se brněnský bubeník, „napůl muzikant, napůl zvukař“, se svým sólo projektem Slawinski Theorem. Sálem rezonovaly bicí na pomezí groovu, rytmické geometrie a entropického chaosu, jak to nazývá sám hudebník. Druhou vrstvu udával zvukový procesing, který měnil zvuk bubnů a vytvářel basové linky a překvapivé melodie. Poté vystoupila improvizátorka a básnířka Radka Grohová se slam poetry, s níž se při akci osvědčila již loni. Publikum bylo vtaženo do děje na pódiu, kdy udávalo, na jaké téma bude umělkyně předvádět svou bystrost a brilantní hru s jazykem.
Zpěvačka a houslistka Tereza Homolová z folkové kapely Zkusmeto vystoupila v triu s kytaristou Martinem a bubeníkem Michaelem Dobrovolnými, aby mimo jiné představila písničky ze skupinového alba Jinačí – třeba song Malý byt, který podle Terezy s nadsázkou nese poselství, „že na krizi bydlení mohou být i pěkné věci“. S básnickým čtením složeným ze dvou cyklů vystoupil kulturní publicista Petr Uram, který se zabývá tématy smrti a náboženstvím (zejména katolicismem) a parapolitickou historií.
Po téměř hodinové pauze se sál rozezněl romantickými melodiemi a texty v podání bratrů Levíčkových, kteří se hudbě věnují od dětství. Od Dominika se posluchači dozvěděli něco málo k jejich tvorbě a zaposlouchali se do teskně sladkých písní jako Tichá láska, Krása, Laně nebo Moje úzkost s klavírním a houslovým doprovodem. „Jedná se o zhudebněné básně brněnské básnířky Ludmily Hénkové. Hudba je má, u jedné písně Benova,“ uvedl Dominik, jehož bratr Benjamin je aktivní nevidomý student, talentovaný muzikant a zároveň nadějný žurnalista, jenž se věnuje problematice života ve tmě.
Poté se podruhé za večer dostala ke slovu slam poetry. Martin Helcman, doktor farmacie věnující se tématice drog, svou tvorbu popsal jako „ne tak zábavnou jako slam, ale ne tak hlubokou jako poezie“. Publikum však mnohokrát smíchem potvrdilo, že jeho tvorba vskutku pobaví. S hrou na specifický akordeon s knoflíkovou klaviaturou se představil student konzervatoře Denys Povoznikov, z jehož umění obecenstvo zůstávalo v úžasu. Poslední mluvené slovo toho večera patřilo ostravské básnířce a studentce filozofie Barboře Sebera. Sedla si na pódium a s výrazným přednesem uvedla několik svých textů, třeba Brufen nebo Kostýmky z Tuzexu.
Na závěr jako „třešnička na dortu“ zahrála indie folková kapela SolSiTo v čele s písničkářkou Ester Gerson a přiměla posluchače, aby se zvedli ze svých sedadel a užívali si hudbu plnými doušky v rytmu chytlavých písní. Hned první písnička s názvem Zkouškový oslovila většinu přítomných.
„Všichni makali na 100 procent a vložili do toho velké srdíčko. Takovou proaktivitu jsem za celé své působení v MUNII ještě nezažila,“ poděkovala organizátorka Michaela Homolová svému početnému týmu, za něhož jmenovala hlavní koordinátorku Kamilu Pírkovou a „svou pravou i levou ruku“ Martina Kubálka, jenž měl na starost fundraising.
Sponzory Uměleckého večera MUNIE byli Chytrá únikovka, Restaurace Přístav U Vodů, artS (Simona Šatková) a VIDA! science centrum. Akce se konala rovněž díky finanční podpoře ze strany Rektorátu Masarykovy univerzity, Přírodovědecké a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.
