Děkanem přírodovědecké fakulty se od 1. února stal ředitel ústavu
geologických věd Jaromír Leichmann. Ve funkci vystřídal Milana Gelnara,
který stál v čele fakulty dvě funkční období. Mezi hlavní cíle nového
děkana bude patřit příprava projektů financovaných z evropských fondů
a s tím související dokončení výstavby kampusu. „Pokud by se v mém
funkčním období podařilo stavbu zbývajících prostor aspoň nastartovat,
nebo snad i dokončit, považoval bych to za obrovský úspěch,“ uvádí
Leichmann.
Jste první den ve funkci děkana. Je to pro vás hodně velká změna?
Není to žádná hrůza, protože poslední měsíc dva už jsem s bývalým děkanem chodil na všechny schůze a tušil jsem tedy, co mě tady čeká.
Dají se od vás na přírodovědecké fakultě čekat nějaké velké změny?
Už součástí mé kandidatury bylo prohlášení, že všechny velmi podstatné změny, jako je nastavení rozpočtu nebo restrukturalizace fakulty, se odehrály za děkanství profesora Slováka a docenta Gelnara. Mým úkolem bude spíš než něco reformovat, zabezpečit, aby byla fakulta schopná zvládnout tok velkých finančních prostředků z operačních programů a na Středoevropský technologický institut CEITEC. Domnívám se ale, že máme dobře vytvořené předpoklady pro to všechno zvládnout.
Co by se mohlo pokazit?
Takové prostředky se mohou zdát být jednoznačným blahem, ale jen pokud je dobře strávíme. Pokud s nimi budeme nevhodně hospodařit, můžou nás přivést do velkých těžkostí. Jsou totiž skutečně obrovské. Fakulta nikdy nic takového neměla a musí se vhodně nastavit udržitelnost. Bez komplikace se určitě neobejde ani případné zprovoznění CEITECu, do něhož přejde část fakulty.
"Rád bych, aby se podařilo v plné míře dostavět areál kampusu v Bohunicích – tedy v rozsahu, jaký byl původně plánován. Celé velké obory, jako je třeba biologie, sídlí v provizoriu v kasárnách v Řečkovicích a potřebují se co nejdřív přesunout," plánuje nový děkan. Foto: David Povolný.
Rád bych, aby se podařilo v plné míře dostavět areál kampusu v Bohunicích – tedy v rozsahu, jaký byl původně plánován. V letošním roce bude jeho výstavba uzavřena, protože prostředky na ni vyčleněné se již vyčerpaly. Celé velké obory, jako je třeba biologie, ale sídlí v provizoriu v kasárnách v Řečkovicích a potřebují se co nejdřív přesunout. Pak je tu už zmíněná možná výstavba CEITECu a také prostorů pro Centrum pro studium toxických látek v prostředí. Pokud by se v mém funkčním období podařilo tyto výstavby aspoň nastartovat, nebo některé snad i dokončit, považoval bych to za obrovský úspěch.
Teď, v době ekonomické krize, se hodně řeší uplatnění absolventů vysokých škol. Největší obtíže začali mít právě ti z přírodovědných oborů. Bude na to fakulta nějak reagovat?
Fakulta mimo jiné v rámci operačních programů vzdělávání pro konkurenceschopnost získává prostředky k modernizování studijních oborů a jejich přizpůsobení praxi. Takže ano, kontinuálně se pracuje na tom, aby se absolventi mohli orientovat na to, co budou skutečně jednou potřebovat. Zároveň také hledáme cesty, jak dát firmám vědět, co se u nás dělá a k čemu by jim mohla být naše práce dobrá.
Často se vedou spory o to, jak moc jít soukromému sektoru napřed. Na jedné straně je snaha udržovat s ním co nejtěsnější vztahy, aby docházelo k průniku s praxí a absolventi měli dobré uplatnění, na druhé straně je ale obava, aby to nevedlo k tomu, že se vysoká škola stane jen líhní pro konkrétní firmy. Kde vidíte kompromis?
Máme ho v podstatě nastavený tím, jak je rozdělené studium. Existují tři úrovně absolventů: Vychováváme bakaláře, magistry a doktory. Zejména bakaláři, ale také magistři musí být připravení na praxi, a je proto žádoucí, aby jejich studium reagovalo na podněty zaměstnavatelů. Značné procento ale zůstává v doktorském studiu a jeho jádrem je pak výzkum. Bohužel je problém, že bakalářské studium, které by mělo být nejvíc orientováno na přizpůsobení zaměstnavatelům, není společností ani studenty akceptováno jako plnohodnotné vysokoškolské studium. Dovedu si ale představit, že budoucnost přinese bakalářům větší uplatnění a naopak klesne zájem o magistry.
Myslíte, že je reálná šance, že v Brně vznikne prostředí schopné velké mezinárodní konkurence?
Pokud vyjde CEITEC a aspoň jeden z operačních programů, tak se tu vybuduje vědecko-výzkumná základna, která skutečně nebude mít v širším okolí obdoby. Plánuje se nákup takových přístrojů a vybavení, že tato pracoviště budou velmi konkurenceschopná, minimálně v rámci středoevropského kontextu.
Je moderní vybavení ten nejdůležitější faktor?
Moderní výzkum už dnes nezávisí jen na kvalitních lidech, ale také na penězích, potažmo na těch přístrojích. I velmi talentovaní lidé se bez nich prosazují pouze obtížně. A talentovaných lidí máme hodně. Pracují zde zavedené kapacity a zároveň vychováváme nové generace doktorských studentů se vzděláním na evropské úrovni.
Nejsou ale právě lidské zdroje ten největší problém české vědy? Tedy že přístroje už jsou, ale dobře zaplacení vědci k nim chybí?
Částečně to tak je. Ne že bychom ty vědce neměli, ale stále se setkáváme s tím, že nejsou finanční prostředky, abychom je dobře zaplatili. Vždycky se v posledních ročnících najde dost šikovných lidí, kteří mají na to tady zůstat a provádět špičkový výzkum. Problém je, že investiční prostředky se doposud sháněly snadněji než peníze, které mohly jít do osobních nákladů. Těžko se pak konkuruje soukromým firmám nebo vyspělejším zemím, které jsou schopny námi odchovaným absolventům nabídnout lepší finanční ohodnocení. Daří se to ale měnit a věřím, že bude ještě líp. Bylo by smutné, kdybychom měli plné haly přístrojů, ale neměli k nim koho postavit.
