Poprvé Lékařská fakulta Masarykovy univerzity sezvala své absolventy na akci určenou výhradně jim v roce 2019, kdy si fakulta, jakož i celá univerzita připomínaly sté výročí svého založení. Rozvíjení nové tradice sice učinila přítrž koronavirová pandemie, loni se však podařilo myšlenku oživit a letošní druhý ročník Dne absolventů Lékařské fakulty Masarykovy univerzity stvrdil, že pořádání akce pro někdejší posluchače dává smysl.
„Univerzita a fakulta není jen o moderním kampusu, jakkoliv ten může sloužit jako vzor. Je především o lidech. O studentech, zaměstnancích a o absolventech, kteří jsou živým příkladem našim budoucím uchazečům,“ vystihl přesně hned na úvod smysl akce rektor Martin Bareš, sám absolvent lékařské fakulty, když v pátek 21. června přítomné vítal.
Slavnostní výroční promoce byly stejně jako loni určené zejména absolventům, od jejichž úspěšného ukončení studia uplynulo padesát let, avšak nově nejen jim. „Vyšli jsme ze zpětné vazby z loňského ročníku a snažili jsme se program co nejvíce přizpůsobit přáním našich absolventů a zároveň na akci dostat jejich co nejširší zastoupení,“ uvedla Marie Krulová, vedoucí Oddělení pro komunikaci a vnější vztahy lékařské fakulty.
Vedle „zlatých“ promočních ročníků tak letos část auly zaplnili i absolventi „stříbrných“ promocí, kteří fakultu opouštěli v roce 1999. Pozvání přijali nejen absolventi s lékařskými tituly, ale i ti, kteří našli uplatnění v nelékařských zdravotnických profesích. V součtu jich z rukou děkana Martina Repka a proděkanky Evy Brichtové převzalo pamětní diplom zhruba devadesát.
Kromě slavnostního aktu čekaly na všechny přítomné také prohlídky kampusových pracovišť – knihovny, anatomického muzea a simulačního centra, které vzbuzuje údiv bez ohledu na věk zúčastněných.
„Sem bychom mohly chodit pořád, tady se to člověku neokouká,“ shodly se při průchodu chodbami moderního komplexu lékařky Parvine Gricová a Marta Zobačová. Spolužačky, které zůstávají kamarádkami víc než půl století od studií, si slavnostní promoce užily už v loňském roce a některé z dalších kolegyň a kolegů, kteří si stejně jako ony nenechali ujít ani letošní ročník, už při příchodu neomylně identifikovaly. Mnohým jiným však setkání po letech přineslo neskrývaná překvapení. „Já jsem si říkala, proč je tady tolik dědků,“ smála se jedna z účastnic už ve chvíli, kdy si povědomé rysy spojila s konkrétními jmény.
Ač dříve narození mezi letošními účastníky převažovali, sluší se zmínit, že se na půdě fakulty první letní den sešly skutečně všechny absolventské generace – od několika devadesátníků až po ty nejmladší, kteří v jejich stopách teprve začínají kráčet. Stejně tak se spolu potkali lékařky, lékaři a další zdravotnické profese nejrůznějších specializací. Stejně jako výstava, připravená ve spolupráci s Archivem Masarykovy univerzity ke 105. letům od založení, nabízela skrze symboliku římské CV pohled do vybraných pramenů fakultního a univerzitního curriculum vitae, tak se i přítomní stali živým důkazem, jak se fakulta, univerzita a vůbec celá společnost v průběhu uplynulého více než půl století posouvala vpřed.
Jistý výhled pro změnu na léta nejbližší v odpoledním programu nabídl ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. Jeho přednášce navzdory místy kritickým perspektivám našeho zdravotnictví nechyběl nadhled ani humor. S přihlédnutím ke statistice mimo jiné zároveň zmínil, že více než třetina aktivních praktických lékařů je důchodového věku, a všem přítomným dříve narozeným „srdcařům“ neopomněl vzdát hold.
.