V prostorách před aulou se dlouhé minuty před oficiálním začátkem registrace mísilo vzrušení s napjatým očekáváním a zvědavostí.
„My jsme se celých těch padesát let neviděli.“
„To snad není možný!“
„Nevíte, jestli je tu už Helena?“
Do chodeb, které v půli června plní studenti v pečlivě upravených oblecích a studentky v elegantních šatech v nervózním očekávání některé ze zkoušek, letos zamířili také ti, kteří v jejich kůži byli v letech dávno minulých i těch nedávných. Lékařská fakulta totiž uspořádala Den absolventů spojený se slavnostním ceremoniálem předávání pamětních listů těm, na jejichž diplomu je zapsán ročník 1973.
V aule B22 jich zasedlo více než padesát. Hledání určeného místa k sezení provázely zkoumavé pohledy do tváří ostatních, snad ve snaze spojit si povědomý rys se jménem. „I já tu vidím známé tváře. Třeba pana doktora, který mě učil lyžovat,“ zavtipkoval na úvod svého přivítání děkan Martin Repko, aby odlehčil atmosféru aktu, který byl i přes svůj slavnostní charakter pojat spíš neformálně, a poukázal na smysl celé akce: propojit generace zdravotníků i absolventů nelékařských oborů, jež spojuje jejich alma mater – brněnská lékařská fakulta dříve a dnes Masarykovy univerzity či z období minulého režimu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
Tento záměr podtrhl svou historizující přednáškou také emeritní profesor Augustin Svoboda, sám absolvent z roku 1963, kterého si mnozí z přítomných pamatovali z dob svých studií, a jehož kroky na fakultě následovali jak syn, tak vnuk. „Náš asistent Svoboda neztratil nic ze svého jemného humoru, který jsem velmi oceňoval již v roce 1967,“ vyzdvihl setkání po letech jeden z účastníků, doktor Mašek.
Paralelně se zlatými promocemi se odvíjel i program pro nevýroční absolventy, které přivítal proděkan Tomáš Kašpárek, aby se následně obě skupiny prostřídaly během prohlídky Anatomického ústavu a Simulačního centra. Zatímco v prostředí piteven dodnes výuka probíhá v mnoha ohledech tradičně, SIMU s technologiemi, o nichž se generaci dnešních sedmdesátníků snad ani nezdálo, představovalo pomyslnou „třešničku na dortu“. „Skoro trochu závidíme vašim současným studentům, v jakém prostředí a s jakou technikou se mohou na svoje budoucí krásné, ale těžké povolání lékaře připravit,“ zaznělo cestou zpět do konferenčních prostor knihovny, kde program odpoledne pokračoval.
Ještě širší kontext návštěvě SIMU dal svou přednáškou přednosta Ústavu simulační medicíny Petr Štourač, poté následovala panelová diskuse, která skrze perspektivu tří generací nabídla pohled na výukové metody v průběhu uplynulého půl století. Poté už čekala na absolventy volná zábava doprovázená vystoupením cimbálové muziky Javorník, v jejichž řadách rovněž najdeme, jak jinak, absolventy lékařské fakulty. Další program zpestřily také prezentace studentských spolků, výstava uměleckých děl z výtvarné soutěže da MEDici a výstava historických fotografií připravena ve spolupráci s Archivem Masarykovy univerzity.
„Příjemně mě překvapilo, kolik absolventů dorazilo, a ještě víc, kolik z nich je ve svém oboru stále aktivních,“ komentoval Den absolventů děkan Martin Repko i s odkazem na vůbec nejstaršího účastníka, emeritního primáře Nemocnice Pelhřimov, doktora Vladimíra Lemana, který i ve svých devadesáti letech stále dvakrát týdně dochází ordinovat, prý „aby doma nezblbnul“. „Věřím, že pro všechny zúčastněné, mě nevyjímaje, bylo takové mezigenerační setkání inspirativní. Atmosféra byla výborná a z ohlasů účastníků je zjevné, že pořádat takové akce má smysl. Koneckonců, absolventi jsou součástí naší historie, a jak zaznělo i během panelové diskuse, jsou to hlavně lidé, kdo dělá fakultu fakultou, potažmo univerzitu univerzitou,“ uzavřel Martin Repko.
Fotogalerie: