Válka se Zemí je výstižný i radikální název filmového dokumentu o příčinách i možném řešení současné globální ekologické krize naší planety. Snímek vznikl díky dlouhodobému výzkumu předního odborníka v oboru ekologické filozofie Josefa Šmajse, který ji už od konce osmdesátých let rozvíjí jako součást své evoluční ontologie. Profesor Šmajs, který letos oslaví 86. narozeniny, je neodmyslitelně spojen s Katedrou filozofie Filozofické fakulty MU. Dokument, ve kterém sám účinkuje, uvidí diváci poprvé v neděli 18. srpna v 11:45 na ČT2, poté bude dostupný v iVysílání.
Bezmála hodinový dokument s podtitulem Jak ukončit protipřírodní směřování civilizace je unikátním pokusem o převedení vědecké teorie filozofa Josefa Šmajse do filmové podoby. Film pojmenovává příčiny toho, proč se člověk jako součást přirozené evoluce proměnil v predátorský druh ničící vlastní biologickou přirozenost. Snímek mimo jiné zmiňuje Šmajsův text nazvaný Ústava Země, na který Masarykova univerzita upozornila už v roce 2015.
Režisér dokumentu Vladimír Kunz se s Josefem Šmajsem setkal při natáčení pořadu Pár kroků od propasti, který reagoval na pařížský klimatický summit COP 21. „Josef svými myšlenkami žije. V každém našem setkání, mailu a rozhovoru je to na něm vidět, je to cítit z jeho zaníceného projevu. V tom má stále můj nejhlubší obdiv,“ říká Kunz. Přípravu dokumentu předcházely intenzivní debaty mezi režisérem, Josefem Šmajsem a jeho dlouholetým kolegou Augustinem Rosou. „S ideou převést své myšlenky a úvahy o evoluční ontologii a o tom, jak vznikl náš současný přístup k planetě Zemi a co musíme udělat, aby ne Země, ale my lidé jsme přežili tu prohlubující se krizi a zkázu jedinečné pozemské přírody, do podoby filmu, přišel Josef někdy na jaře 2016,“ dodává režisér.
Při příležitosti televizní premiéry dokumentu Válka se Zemí poskytl Josef Šmajs Magazínu M krátký rozhovor.
Dozvíme se v dokumentu, jaká jsou řešení problému globální ekologické krize?
To je dosti složitá otázka. Právě ve filmu chceme na takový problém odpovědět. Přitom platí, že na složité otázky obvykle nejsou jednoduché odpovědi. Abychom mohli vidět pravdu, musíme se na svět podívat jinýma očima. Pouze filozofický evolučně ontologický přístup nám ukáže, v jaké realitě vlastně žijeme. Žijeme ve světě konfliktu dvou velkých evolucí. Evoluce přirozené, která v průběhu několika miliard let vytvořila Zemi včetně její biosféry a člověka, a evoluce kulturní, která za několik tisíciletí vytváří na téže Zemi technosféru, globální kulturu. A už toto jednoduché konstatování by nás mělo zneklidňovat. Z jakého materiálu, z jaké energie a na jakém území může růst globální kultura? Pochopitelně musí látku, energii a teritorium zcizovat Zemi, musí evolučně uspořádanou Zemi poškozovat, ničit. Abychom mohli najít řešení tohoto velkého konfliktu, musíme vědět, jak a proč vznikl. Co bylo na počátku.
Co tedy bylo na počátku?
Na počátku je sice vznik anatomicky moderního člověka, ale ten velmi dlouho Zemi nedevastoval. Po ústupu pralesních ekosystémů člověk sice vytvářel náhradní ekologickou niku v otevřené savaně, ale cítil se být součástí přírody, širší přírodu uctíval a bál se její síly. Zlom nastává až v době rozkvětu zemědělství, v neolitu. Zde se rodí lidská pýcha, postupně tu vznikají rozumové abstrakce matematiky a fyziky, roste tu sebevědomí člověka. Vrcholí to řeckou filozofií a vědou, kde se už lidské myšlení považuje za srovnatelné či dokonce nadřazené okolnímu bytí. Už někde tady je třeba hledat predátorské nastavení kulturní evoluce. A to je zcela zásadní otázka. Každá evoluce jako tvořivý proces musí mít směr, musí z něčeho vycházet a někam směřovat. Tak například přirozená pozemská evoluce vychází z žhavé planety a aktivity Slunce, směřuje ke vzniku a rozvoji života. Kulturní evoluce, zapálená člověkem, vychází z vysoce uspořádané biosféry a směřuje k rozvoji umělých kulturních forem, k rozvoji duchovní a materiální kultury. Právě v nastavení kulturní evoluce je zakopaný pes.
Jakou naději má lidstvo?
Řekové neznali biologii, původ vesmíru a původ člověka. Založili, aniž by to věděli, kulturu jako boj s přírodou, jako zápas o lidské ovládnutí Země. Zemi jsme dnes ovládli a pokořili, a právě proto jsme vyvolali globální ekologickou krizi. Přežijeme, jen když včas ustoupíme, jen když se pokusíme o nové biofilní založení kultury. Tedy nikoli drobná kosmetická opatření, ale zásadní biofilní obrat, respekt k výsledkům přirozené evoluce, na nichž závisíme. Přijetí Ústavy Země, kterou film končí, je tedy cestou, jak překonat krizi, jak na základě nynějšího vědění založit kulturu dlouhodobě možnou.
S dokumentem Válka se Zemí se diváci mohou seznámit už teď prostřednictvím traileru.
