Legislativní divadlo vymyslel divadelník a zároveň radní města Rio de Janeiro Augusto Boal. Spočívá v tom, že lidé v hledišti se nejdříve podívají na představení, které pokaždé končí špatně – hlavní postava úplně podlehne svým problémům. „Divák nezažívá katarzi a o to větší chuť by měl mít situaci nějak napravit,“ zdůvodnila Ondráčková. Až inscenace skončí, je už pak na lidech v hledišti, aby navrhli řešení, která by špatný konec odvrátila. Díky jejich podnětům se například Boalovi v Brazílii povedlo zavést program na ochranu svědků v soudních procesech.
Studentská skupina, kterou vede Lenka Remsová, to však má o něco složitější. Nikdo z nich se na přípravě zákonů přímo nepodílí, takže se musí postarat o to, aby inscenaci viděl někdo, kdo tuto moc má. „Zatím se nám to podařilo jen částečně. Na premiéru se přišla podívat paní, která se problematikou dětí opouštějících dětský domov zabývá u ombudsmana, jedna z brněnských radních nebo paní soudkyně,“ popsala odborná vedoucí projektu Remsová.
Lidé, kteří mají možnost vytvářet zákony, jsou však jen jednou ze tří skupin, na něž se představení orientuje. Další, kdo by měl mezi diváky zasednout, jsou představitelé neziskových organizací a sami lidé, kteří se chystají po pobytu v dětském domově postavit na vlastní nohy. Jen z rozmanitě složeného publika mohou totiž vzejít řešení, která budou v praxi fungovat.
Tolik žádané reakce z publika na první uvedení legislativního divadla v Česku se různily. „Čekali jsme, že se trochu víc zapojí děti z dětských domovů, ale ty se možná styděly před ostatními. A jedna paní ředitelka se dokonce zvedla a nesouhlasila s tím, že by se u ní v domově pracovalo stejně špatně jako v příběhu,“ přiblížila Remsová, již o to víc potěšili ti, kteří projevili svůj názor. „Jeden divák si dokonce stoupl na jeviště na místo neziskováka a předvedl, jak by změnil systém. Děti reagovaly spíš na konkrétní situace a nepřímo dávaly Magdě rady, ať neutrácí a myslí na později.“
Představení, které vzniklo z financí z evropského programu Mládež v akci i díky podpoře Masarykovy univerzity, se zatím odehrálo dvakrát a podle Remsové i Ondráčkové by to nemělo být naposledy. „Chceme udělat nějaké představení spíš pro mladší diváky, aby se nestyděli reagovat, a dostat na něj také víc lidí, kteří ovlivňují tvorbu zákonů, aby se skutečně změnily,“ řekly.
Další informace o celém projektu jsou na webových stránkách http://legislativni-divadlo.webnode.cz/.