Jsem extrovert, který se většinu času obejde bez lidí

Pavel Tomeš je spisovatelem i stand-up komikem. Autor rozkročený mezi psaním a komediálními výstupy navíc letos sbírá také zkušenosti divadelní a filmové. „Nejvíc mě teď zaměstnává práce kolem románu Až na ten konec dobrý, protože kromě divadelní adaptace se chystá i ta filmová. Mám z toho radost, ale těším se, jak se zase ponořím zpátky do své další rozepsané knihy,“ říká sedmačtyřicetiletý Tomeš. V Čítárně svým stand-upem otevře jarní sérii autorských čtení S knihou na kaFFe aneb Co se píše a čte na filozofické fakultě.

Literární stand-up na Filozofické fakultě MU se bude týkat vaší knihy s názvem 13!, která byla v širší nominaci loňské ceny Magnesia Litera. Porota knihu hodnotila velmi vstřícně. Toto ocenění jste ostatně získal už v roce 2022 za svazek Až na ten konec dobrý, tehdy to byla cena čtenářů. Máte radost, že si vašich knih všímají i „odborníci“? Mnohdy se totiž názory čtenářů a odborných porot rozcházejí.
Samozřejmě, že z toho mám radost, to potěší každého autora. Přesto si, při vší úctě ke všem porotám, vážím více čtenářských ohlasů, všech těch drobných a často velmi zajímavých reakcí, které se ke mně dostávají a které mi dávají pocit, že to celé třeba není úplně marné.

Zmíněný román Až na ten konec dobrý aktuálně nastudovalo Městské divadlo Brno. Vytvářel jste jednotlivé obrazy na jevišti s inscenačním týmem, nebo jste nechal divadelníkům volnou ruku? A podařilo se podle vás přenést do divadelní adaptace všechny esence knihy – lásku, smrt, srandu, sex?
Byl jsem u toho, ale snažil jsem se jim do ničeho moc nekecat. Spíš jsem pozoroval, jak divadelní hra vzniká, a byl to pro mě velký zážitek. Některé věci jsou v adaptaci nakonec hodně jiné než v knize, to možná čtenáře knihy překvapí. Ale přesto myslím, že je ta dramatizace vlastně knize a jejímu duchu velmi věrná.

i

Ve vašem psaní se mísí úsměvné i tragické, každodenní i výjimečné. Lze říct, že čím jste starší, tím víc příběhů a zážitků máte k zpracování? Větší schopnost dělat si legraci z věcí, které by vás třeba ještě před pár lety rozhodily? 
Řekl bych, že čím jsem starší, tím víc mě baví používat humor spíše jako prostředek, například k vyprávění nějakého příběhu. Fejeton a vlastně i stand-up jsou víceméně taková stylistická cvičení, kde je humor častěji cílem než prostředkem. Proto mě taky v poslední době víc zajímá psaní beletrie než třeba nových stand-upů.

Je něco, co berete vždy vážně a je to pro vás z pohledu autora či stand-up komika nedotknutelné téma? 
Nic takového se mi teď nevybavuje. Spíš jako autor nebo stand-up komik nemám o určitých věcech chuť mluvit nebo psát. Něco vás prostě třeba jen nebaví a člověk tak nějak víc zvažuje, čemu svůj čas chce věnovat a čemu rozhodně ne.

Co byste poradil studentům či mladým lidem, které psaní baví a chtěli by zkusit vydat knihu? Nebo udělat svůj vlastní stand-up? 
Ať to prostě zkusí. Ať o tom jen nemluví nebo nesní, ale ať to skutečně zkusí, něco významného pro to udělají. Zkrátka začnou. Přes tohle se nedostane většina lidí.

Připomeňme, že jste začínal psaním fejetonů v novinách. Poté jste vydal první knihu, na to navázaly stand-upy a další knihy. Stal se tedy postupně z introverta extrovert? Byla to pro vás i vnitřní cesta spojená se seberozvojem? A máte před sebou ještě další výzvy a sny, které byste si rád splnil? 
Jediný seberozvoj, který podstupuji, je to, že získávám víc zkušeností ve všem, co dělám. Nevím, jestli jsem úplně extrovert... asi občas ano. Ale taky jsem takový extrovert, co se většinu času obejde bez lidí (úsměv). Výzvou a snem je pro mě vždy další kniha. 

Co tedy aktuálně chystáte? 
Teď mě jako autora i nakladatele zaměstnává práce kolem románu Až na ten konec dobrý, protože kromě divadelní adaptace se chystá i ta filmová. Mám z toho radost, ale samozřejmě se těším, jak si zase sednu a ponořím se zpátky do své další rozepsané knihy.

Na filozofické fakultě a možná i akademické půdě budete vystupovat poprvé. Chystáte něco speciálního?
Ne. Ale i tak to bude dobrý.

i