Virtuální svět očima jazykovědce

Internet coby nové médium přinesl nejen nevídané komunikační kanály, ale také nové kontexty, v nichž se dají vyměňovat informace. Jedním z nich jsou i aplikace typu Second Life, virtuální světy, uvnitř kterých může člověk doslova žít. A samozřejmě rovněž komunikovat s dalšími. Z pohledu pragmatika, tedy jazykovědce, který studuje způsoby, jimiž se kontext podílí na tvorbě významu, se Second Lifem zabývá Andreas H. Jucker z univerzity v Curychu. Na Masarykovu univerzitu zavítal v rámci mezinárodní konference anglických, amerických a kanadských studií, která se konala na začátku února na filozofické fakultě.

Pragmatika se v posledních desetiletích stala jednou z dominantních lingvistických disciplín. Jak k tomu došlo?
Pragmatika sleduje součást obratu, ke kterému došlo v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Mnoho lingvistů prošlo deziluzí kvůli stále se zvyšující komplexnosti velmi abstraktních popisů jazyka. V tomto procesu změny se na jazyk začalo pohlížet jako na způsob komunikace, a ne jen jako na systém vztahů. Pokud chceme být k jazyku spravedliví, musíme o něm uvažovat v kontextu lidí, kteří ho používají, aby komunikovali s jinými lidmi, s určitými záměry a za určitým účelem.

Proč považuje řada odborníků pragmatiku za zřejmě jediný způsob, jak se dá dělat jazykověda?
Pokud budete ignorovat kontext, v jakém je jazyk používán, opominete jeho velmi důležitý rozměr, a pokud zahrnete kontext, uplatníte podle definice pragmatický pohled na jazyk. Ale je tu samozřejmě mnoho jazykovědné práce, která se neprovádí v pragmatickém rámci. Takže já sám bych se nepodepsal pod to, že pragmatika je jediný způsob, jak se dá dělat lingvistika. I když osobně upřednostňuji práci v jejím rámci.
Jak změnil internet pohled pragmatiků na komunikaci? Je na něm pro lingvistu vašeho typu něco nového a zajímavého?
Internet je nové médium, skrze které mohou lidé komunikovat. Lidé ale mají tendenci používat pro nové médium staré komunikační vzorce. Nové formy se vyvíjejí později. Internet může být zvláštní v tom, že přináší nové způsoby, jak lze míchat to, čemu říkám na jedné straně medialita: mluvené a psaného slovo, a na druhé straně modalita: tedy že například webové stránky novin nenabízejí jen text, ale spolu s ním také fotografie, audiosoubory nebo videoklipy. Jedna z největších změn je pak ztráta stálosti psaných textů. Zatímco tištěný text nemůže být snadno upraven, elektronické texty jsou nestálé. Je snadné je změnit. Ve výsledku si nikdy nemůžete být jisti, že webová stránka, kterou jste navštívili dnes, bude stejná i zítra.

Vaše přednáška se zabývala hrou či jakýmsi virtuálním světem jménem Second Life. Co je na něm pro vás jako výzkumníka tak zajímavého?
Jedná se o novou formu komunikace, která si doslova říká o analýzu. Komunikační vzorce jsou zde velmi komplexní: textový chat, instant messaging, přenos hlasu, různé komunikační akce a tak dále. Je důležité vyvinout teoretické nástroje, které jsou potřebné k popsání této komunikační reality.

Myslíte, že komunikace skrze podobné aplikace, jako je Second life, může přebít komunikaci ve skutečném životě, protože nabízí něco navíc?
Ne. Určitě nabízí něco extra, například relativní anonymitu virtuálního světa, ale neměli bychom hodnotit nic z toho jako lepší nebo skoro tak dobré, jako je komunikace ve skutečném světě. Je to přídavná možnost. Je zajímavá a vzrušující, ale nevyřeší žádné problémy skutečného života.