Proč jste se rozhodl znovu ucházet o funkci děkana?
Důvodů byla celá řada. Některé byly osobní, ale některé souvisely i s tím, jak se změnila situace na fakultě. Jinak bych o tom zřejmě neuvažoval. Bylo ale potřeba, aby ve volbách kandidoval někdo zkušený, kdo by dával záruku určité kontinuity a vzbuzoval důvěru. Také se na mě obrátilo několik kolegů, kteří se ptali, jestli budu kandidovat. Přišlo mi to tedy jako poměrně logický krok.
Zvolen jste byl ve třetím kole těsnou většinou potřebných hlasů. Cítíte, že je tím váš mandát nějak oslabený?
Nemyslím si, že je můj mandát slabý. Výsledek byl sice nejtěsnější možný, ale průběh kampaně a voleb spíš ukázal, že moje podpora ze strany akademické obce je překvapivě silná. Nikdy předtím nebylo na fakultě takové vzedmutí zájmu o to, kdo bude děkanem. Průběh volby tedy necítím jako žádný handicap. Ostatně v průběhu kampaně se ukázalo, že programové priority obou kandidátů byly dosti podobné a že jsou široce sdíleny akademickou obcí i jednotlivými senátory.
Nějaká opatření se udělat musí. Budou to většinou ryze administrativní kroky související s kontrolou a organizováním vykazování publikační činnosti, a to jak té rutinní při vykazování vydaných titulů v Informačním systému MU, tak také s důslednější kontrolou podkladů pro habilitační a profesorská řízení. Samozřejmě nevylučuji ještě nějaká další dílčí opatření, ale toto by mělo být to hlavní.
Velká část vašeho programového prohlášení směřovala k tomu, že chcete povzbudit vědeckou činnost ekonomicko-správní fakulty. Jeden z těch velkých konkrétních cílů byl zamezit poklesu počtu docentů a profesorů. Jak toho chcete docílit?
Nejdůležitějším krokem bude zlepšení soustavné personální práce na fakultě. Je potřeba zavést režim, v němž bude docházet k pravidelnému hodnocení pracovníků, které jim pomůže dostat zpětnou vazbu o tom, co se od nich očekává, a také jim dá příležitost vyjádřit, čeho by chtěli oni sami dosáhnout. Chtěl bych, aby se s výsledky hodnocení systematicky pracovalo. Dále je potřeba v rozumné míře doplnit současné nástroje pozitivní motivace i o ty negativní. Postupně musí začít platit ono okřídlené: „Nepublikuješ, zemřeš.“ To je samozřejmě běh na dlouho trať, ale musíme se tímto směrem aspoň pohnout.
V programu jste také zmiňoval potřebu přehodnotit podobu doktorského studia, které se podle vás stalo příliš elitním. Jak si představujete jeho nastavení?
Jsme na konci prvního roku zavádění nové podoby doktorského studia, které výrazně směřuje k excelenci a výlučnosti, což podle mě v současné situaci, kdy obecně klesá zájem o interní doktorské studium, přinese výrazný pokles počtu doktorandů. Přitom dosavadní úroveň absolventů rozhodně nebyla špatná, spíše naopak. To považuji za poněkud nedomyšlenou věc a myslím si, že řešení může spočívat v tom, že vedle sebe budeme mít paralelně „standardní“ a „excelentní“ doktorské studium. Jak přesně to bude vypadat, je ale ještě předčasné říkat. Nové vedení fakulty to bude muset vyhodnotit a dořešit řadu praktických otázek.
Jaká je vaše budoucí představa o pozici ekonomicko-správní fakulty v konkurenci ostatních fakult v Česku?
Naše fakulta se po svém založení velmi rychle dostala mezi přední ekonomické fakulty. Dokonce jsme se v různých žebříčcích zveřejňovaných médii umisťovali na prvních místech a náš vědecko-výzkumný výstup byl velmi dobře srovnatelný i s těmi nejlepšími fakultami. Bohužel, zdá se, že řada škol lépe zareagovala na měnící se kritéria hodnocení vědeckého výstupu. V současné době tak sice patříme do skupiny kvalitních ekonomických fakult, máme řadu oborů, kde jsme skutečně konkurenceschopná špička, a zejména s kvalitou výuky jsme na tom dobře, ale pokud se jedná o měřitelné výstupy vědy a výzkumu, nejsme tam, kde bychom měli být a kde by nás chtěla mít univerzita. V žebříčcích, které nám dříve lichotily, nás předstihují fakulty, které pro nás vůbec nemají být soupeřem. To se musí změnit.