Don Sparling převzal v polovině května na Dies academicus Zlatou medaili Masarykovy univerzity za významný podíl na budování jejího zahraničního renomé. Byl zakladatelem a zároveň dlouholetým ředitelem Centra zahraničních studií, které koordinuje zahraniční aktivity univerzity a poskytuje servis studentům vyjíždějícím do různých zemí světa na studijní pobyty. Centrum letos slaví desáté výročí od svého vzniku. Don Sparling se také zasloužil o vybudování Středoevropské asociace kanadských studií, která seskupuje přes 250 akademiků v devíti zemích středoevropského regionu a má své sídlo na Masarykově univerzitě. Založil jste Centrum zahraničních studií, které právě slaví 10. výročí. Nastoupil jste tehdy jako jeho ředitel a opustil katedru anglistiky na filozofické fakultě. Dá se říct, že jste mu obětoval svou akademickou kariéru?
Jistým způsobem ano, ale nelituju toho. Nabídka, abych vedl nové centrum, pro mě byla opravdu lákavá. Jako jeho ředitel jsem dostal velkou pravomoc, mohl jsem operativně rozhodovat. Poznal jsem také kus světa a mohl skloubit dva světy – ten akademický a manažerský. Tím, že jsem byl učitel, jsem měl velkou výhodu. K vyučujícím jsem měl respekt, snažil se zajímat o každý obor a obrovsky mi pomohlo, že oni mi důvěřovali. Bylo by dobré, kdyby se učitelé, kteří z nejrůznějších důvodů opustí akademickou kariéru, přesouvali na univerzitě do administrativy.
Co bylo nejdůležitější, když jste centrum zakládal?
Najít lidi, kteří by byli na stejné vlně jako já – trochu cvoci, ochotní pracovat hodně přesčas, se smyslem pro odpovědnost a schopností dotáhnout věci do konce. Fungujeme s velikou mírou decentralizace – každý má svůj projekt a je za něj odpovědný. Tým je jedinečný a jsme pořád, i když už v centru nepracuju, přátelé. Vidíte, že pořád říkám „my“, když o centru mluvím. Pracovat v takové atmosféře, kde jsou všichni kolegové stejně naladění a nadšení, jako jste vy, to byl unikátní zážitek.
Don Sparling (vlevo) přvzal z rukou rektora Petra Fialy Zlatou medaili univerzity za významný podíl na budování jejího zahraničního renomé (19. 5. 2010). Foto: David Povolný.
S čím jste se na začátku nejvíce potýkal?
Nejtěžší bylo zorientovat se. Neměl jsem tolik osobních kontaktů a ty jsou důležité. Jsem sice Kanaďan, studoval jsem v Anglii, takže jsem trochu znal svět, ale nevěděl jsem, jaké máme partnery, jaké existují programy a podobně. A také, přestože jsem byl na univerzitě už dlouho, od roku 1977 – a to je bohužel všeobecný jev nejen na naší univerzitě –, nevěděl jsem moc, co se děje na ostatních fakultách a jaké mají priority.
Jste spokojený s tím, jak se centrum vyvinulo?
Centrum je všeobecně považováno za nejlepší v republice a z toho mám velikou radost. Máme partnery z celého světa, studenti mohou vyjíždět na spoustu studijních pobytů a stáží i mimo Evropu, iniciovali jsme hodně nových a zajímavých projektů. Založili jsme také tady na univerzitě Mezinárodní studentský klub, který už funguje samostatně a stará se o zahraniční studenty tak skvěle, že minulý měsíc vyhrál Erasmus Student Network Star Award jako nejlepší klub tohoto typu v celé Evropě.
