Vedoucí kanceláře ombudsmana: Zemřel nám učitel, ne šéf

Působil ve vědeckých radách českých právnických fakult, byl mimo jiné předsedou arbitrážní komise České basketbalové federace, ale také členem Správní rady Masarykovy univerzity a v první řadě ombudsmanem. Ani jednu z těchto rolí už Otakar Motejl zastávat nebude, ve věku 77 let totiž nedávno zemřel. „Ve všech svých profesích přitom opravdu fungoval. Nebylo to tak, že by ho jednou za rok pozvali na výroční zasedání,“ upozorňuje Filip Glotzmann, absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity a dnes vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv.

Otakar Motejl bude chybět jemu, jeho spolupracovníkům, studentům, kterým často přednášel, a také lidem, s nimiž se nikdy nesetkal, ale kteří ho přesto uznávali. Když někdo jméno dnes už bývalého ombudsmana vysloví, vybaví se Glotzmannovi spousta vzpomínek. „Převažují ty veselé, spousta se jich váže na jeho zálibu v cigaretách,“ usmívá se Glotzmann. Jestli byl totiž Motejl známý něčím jiným kromě svých výborných znalostí práva, pak obláčkem dýmu, který jej všude doprovázel. Napomenout si ho přitom dovolil málokdo. „Jeho kouření paradoxně často uvolnilo atmosféru při dusných jednáních. Snad jen jednou mu nějaký novinář na tiskové konferenci naznačil, že by ve veřejném prostoru něco takového dělat neměl, ale ani on neuspěl,“ líčí mladý právník a rovnou přidává Motejlovu reakci: „Prohlásil, že tímto momentem se z konference stává pracovní jednání a na něm mu přece cigaretu nikdo zakazovat nemůže.“
Ještě silnější jsou ovšem pro Glotzmanna jiné vzpomínky: „Na respekt, který k nám měl. I když jsme byli jeho podřízení a znalostmi se mu nemohli rovnat, vždycky si náš názor vyslechl.“ Vedoucímu kanceláře se vybavuje to, jak Motejl dokázal přimět své lidi nad problémy přemýšlet z různých úhlů, i to, že u něj v kanceláři měli otevřené dveře, kdykoliv se potřebovali s něčím poradit. „Rozhodně to nebyla žádná póza. V tomto smyslu nikdy nebyl šéfem, ale učitelem, který se nad nás nikdy nepovyšoval.“

Nejen Glotzmann a jeho spolupracovníci si teď kladou otázku, co bude s úřadem ombudsmana dál. I když se říká, že každý je nahraditelný, v případě Otakara Motejla to asi bude obtížnější než u jiných. „Do smrti doktora Motejla totiž celý úřad těžil z jeho autority. Lidé ani jiné úřady si jej většinou nedovolili nerespektovat,“ podotýká Glotzmann a dodává, že druhá taková osobnost se bude v celé republice hledat jen těžko.
Jakou cestou by tedy Kancelář veřejného ochránce práv měla směřovat? Podle jejího vedoucího už nebude možné udržet koncept osobnosti, na jakém stála dosud, a bude jej muset nahradit koncept institucionální. Aby kancelář lidé v Česku vnímali tak, že se obrací na instituci, a ne na osobnost. Podle Glotzmanna však taková přeměna nebude jednoduchá: „Mám obavy, že se tato otázka stane součástí povolebních dohod.“