Počátky objevu se datují již do roku 2006, kdy pracovník ústavu Pavel Čáp začal zkoumat nepatrnou vyvýšeninu v terénu, překrytou stavbou z první poloviny 20. století. Z několika vrtů získal úlomky vápenných malt a omítek, což napovídalo, že stojí na místě archeologického nálezu. Měření geofyzikální technikou i první kopaná sonda potvrdily, že se jedná o pozůstatky raně středověké stavby. Zjištění bylo o to překvapivější, že se ruiny nacházely velmi blízko výzkumné stanice ústavu, a přesto zůstaly dlouhou dobu bez povšimnutí.
„O tom, že kopeme velkomoravskou stavbu, pravděpodobně kostel, jsme
věděli již od roku 2008. Až letos se po odstranění všech odpadních
vrstev objevily kompletní základy, podle nichž jsme schopni definitivně
určit půdorys stavby,“ říká vedoucí ústavu Jiří Macháček. V teritoriu
Pohanska se jedná již o druhou církevní stavbu. Na rozdíl od prvního
kostela, který objevili rovněž pracovníci univerzity před více než 50
lety, leží nově objevená rotunda na periferii aglomerace. Také velikost,
přibližně šest metrů v průměru lodi, a provedení naznačují, že se ve
své době jednalo o méně důležitou stavbu. To však vzbuzuje zájem
archeologického týmu. „Patřila snad někomu, kdo stál na nižších příčkách
hierarchie velkomoravských elit? Mohl to být třeba správce hradu, který
zde zastupoval panovníka v době jeho nepřítomnosti? Nebo se snad jedná o
stavbu o něco mladší, která byla vybudovaná až v době úpadku
velkomoravské společnosti? Na tyto a jiné otázky může odpovědět až další
cílený výzkum v okolí rotundy,“ uvádí Macháček.
V blízkosti rotundy se nachází rovněž asi stovka hrobů. Dosavadní archeologický průzkum zatím odhalil velkomoravské šperky, zbraně nebo ostruhy. „Raritní je nález staromaďarské válečné sekery, která je teprve třetím exemplářem svého druhu v České republice. Svědčí o tom, že někteří z bojovníků pohřbených na kostelním hřbitově byli v kontaktu s Maďary, kteří ke konci 9. století přitáhli do karpatské kotliny jako poslední z mnoha nomádských vln z Východu,“ uvádí Macháček. Nejvýznamnější hroby, tedy ty, které leží v těsné blízkosti kostelní zdi a v interiéru rotundy, ale na odhalení svých tajemství zatím čekají. Výzkum zde bude pokračovat zase za rok.
V dalších letech se archeologové z Masarykovy univerzity chtějí pokusit i o zpracování modelu rotundy, neboť právě jejich ústav patří mezi průkopníky počítačové podpory v archeologii v České republice. „V posledních deseti letech jsme kontinuálně vyvíjeli postupy plně digitalizovaného sběru prostorových archeologických dat přímo v terénu, při kterém využíváme software na bázi geografických informačních systémů, totálních geodetických stanic nebo digitální ortofotografie,“ popisuje metody Macháček. Poměrně novou metodou, kterou archeologové využívají pro měření povrchu, je pozemní 3D laserové skenování.
Jak vypadá den archeologa
Na archeologických pracích se podílejí i studenti v rámci povinné praxe a také vybraní studenti vyšších ročníků, kteří se zaměřují na specializované činnosti. Výzkumu se účastní i student třetího ročníku Zoltán Koncz. „Den dva před výzkumem dorazíme na archeologickou základnu, kde se ubytujeme. Na druhý den ráno v přesně určeném čase, obvykle okolo sedmi hodin, vezmeme nářadí a začneme v dané lokalitě kopat, fotit, kreslit, měřit. Záleží, co je zrovna potřeba,“ říká. Pracuje se asi osm hodin denně od pondělí do pátku. Později se budou studenti účastnit také administrativní části, bez které se dnes archeologický výzkum neobejde.
Mezi další významné činnosti ústavu patří například kompletní průzkum neolitického rondelu v Těšeticích u Znojma, který byl uskutečněn jako první v Evropě, průzkum hradu Rokštejn u Jihlavy nebo expedice do Sýrie.