Zcela novou zkušenost zažila v létě tohoto roku antropoložka Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Petra Urbanová. Součástí její běžné práce je zkoumání kosterních pozůstatků. Totéž dělala i v létě. Jen za velké pozornosti médií. Urbanová totiž dostala na starost prostudování ostatků Němců, které se našly v masovém hrobě u Dobronína na Jihlavsku. Podle policie šlo o tamější obyvatele, kteří měli být odsunuti na konci druhé světové války.
„Už dříve jsem spolupracovala s archeology, kteří hrob vykopali. Naše pracoviště je navíc zapsáno v rejstříku znalců jako expertní, a proto mě policie oslovila, abych jim pomohla ve vyšetřování,“ vysvětluje Urbanová, jak se k velmi sledovanému případu dostala. Není to však poprvé, kdy ústav antropologie s policií spolupracuje. Lidé z kriminalistického ústavu působí na univerzitě jako externí vyučující a jsou konzultanty nebo oponenty závěrečných prací.
Archeologové udělali na louce Budínka výkop o ploše třikrát čtyři metry. Urbanová byla na místě i ve chvíli, kdy se jim podařilo objevit první kosterní pozůstatky. Badatelé to ovšem vůbec neměli jednoduché. V oblasti v té době vydatně pršelo a půda byla hodně podmáčená. Velká plocha nad hrobem se navíc využívá jako zemědělská, takže někteří jedinci se nenašli v přirozené poloze a řada kostí se za více než 60 let, kdy v zemi ležely, ztratila. Ty, které se podařilo objevit, byly navíc kvůli kyselému podloží ve velmi špatném stavu.
Už tak náročnou práci vědcům trochu znepříjemňoval rovněž velký zájem médií. „Neustále nás někdo oslovoval a ptal se, jak budeme postupovat. Nálezová situace ovšem byla velmi složitá. Viděli jsme v terénu třeba jen jednu kost a jediné, co jsme o ní mohli s jistotou říct, bylo to, že patřila člověku,“ vzpomíná antropoložka. Podle ní je v takovém případě nejdůležitější všechno řádně zakreslit a zdokumentovat, aby se vědec ve všem vyznal i později, až se dostane k vlastní analýze nálezu v laboratoři. Jenže její výsledky by novináři měli nejraději rovnou. „Na takový zájem jsme nebyli připraveni, ale myslím, že jsme se s ním nakonec vyrovnali dobře,“ hodnotí zpětně Urbanová.
Odkrytím hrobu práce týmu teprve začala
U Dobronína se našlo celkem 111 kostí, které se dají anatomicky určit. Mezi nimi leželo i šest lidských lebek, takže vědci vycházeli z toho, že v jámě leželo nejméně šest lidí. Dnes už je jasné, že jich bylo minimálně devět. „Ani to ovšem ještě asi není konečný počet,“ naznačuje Urbanová.
Cílem výzkumného týmu z ústavu antropologie teď je ostatky nalezených jedinců identifikovat; přiřadit k nim například jméno a rodné číslo, základní determinanty každého člověka. Za normálních okolností by mohli užít řadu metod, ale protože jsou nalezené kosti ve špatném stavu, spolehnou se na analýzu DNA a její porovnání se žijícími příbuznými. V jiných případech by bylo také možné stanovit, jak jedinci zemřeli. Ani přesnou příčinu smrti a to, co jí předcházelo, však antropologové z poničených kostí nevyčtou. Spoléhají tak na zjištění policie, která na základě výsledků vyšetřování a výpovědí lidí z německé strany předpokládá, že zemřelé někdo ubil.
Podobně skončilo pravděpodobně mnohem víc Němců, jejichž ostatky leží v dalších dosud neodkrytých hrobech na území celé České republiky. Zatím není jasné, zda se v jejich odhalování bude pokračovat, ale pokud ano, tak Urbanová apeluje, ať je to co nejdříve. „Pokud chceme mrtvé ještě někdy identifikovat, musí žít jejich přímí příbuzní. Těch je naživu málo už dnes, natož za dvacet nebo třicet let.“
