Odpovědi Mikuláše Beka ZDE
Odpovědi Petra Dvořáka ZDE
Odpovědi Ivana Holoubka ZDE
Odpovědi Ladislava Janíčka ZDE
Odpovědi Jiřího Zlatušky ZDE
Jak byste se postavil k nastavení pravidel pro sestavování
rozpočtu MU na další roky?
Nacházíme se v situaci, kdy stát po poměrně dlouhé době stability pravidel mění své chování vůči univerzitám, zavádí nové parametry pro rozdělení finančních prostředků a mění je v posledních letech dokonce z roku na rok. Navíc jsou tématem diskusí na ministerstvu školství další poměrně zásadní zásahy do systému financování včetně vytvoření diferencovaného modelu financování skupiny výzkumných univerzit. Mění-li se turbulentně vnější pravidla, je paradoxně významným krátkodobým úkolem univerzitního rozpočtu zajistit elementární stabilitu fungování všech fakult. Pokud by totiž vnější změny pravidel rozdělování příspěvku vysokým školám při jejich mechanické aplikaci dovnitř univerzity (což zpravidla není stoprocentně možné ani technicky) způsobovaly například meziroční pokles rozpočtu některé z fakult v řádu desítek procent, je třeba takový pohyb konzervativně mírnit, protože skokové změně se nemůže tak rychle žádná z fakult přizpůsobit. Je pravděpodobné, že si budoucí vnější i vnitřní vývoj vyžádá poměrně radikální zásahy do našich vnitřních zvyklostí a rozpočtových mechanismů, o nich je však třeba vést diskusi mezi budoucím vedením univerzity a fakultami i v Akademickém senátu – a současně se snažit v maximální míře ovlivňovat nastavení vnějšího prostředí tak, aby se dále nezvyšovaly nerovnováhy (například problém režií v projektech) ohrožující budoucí fungování univerzity i realizaci investičních záměrů v rámci evropských fondů. Přitom je třeba dosáhnout širokého konsensu o budoucích rozpočtových pravidlech. Jen tak lze vzhledem k nemalým závazkům z minulosti (podíl univerzity na financování výstavby kampusu a rekonstrukcí „historických“ budov) přijímat další případné stomilionové závazky, vyplývající ze státem požadované finanční spoluúčasti univerzity na budování vzdělávacích kapacit fakult v rámci evropských projektů.
Jak byste se postavil k nastavení pravidel pro sestavování rozpočtu MU na další roky?
Jasně položená otázka pro ekonoma s dobrým odhadem ekonomického vývoje státu v příštích letech, méně snadná otázka pro ty kandidáty na funkci rektora, kteří jsou přesvědčeni, že rektor, reprezentant významné univerzity, by měl být především člověk se skvělou akademickou kariérou za zády. Mohl bych tedy jednoduše odpovědět tak, že si vyberu toho nejlepšího kvestora a vytvořím údernou pracovní skupinu složenou z rozpočtových odborníků všech fakult. Kandidát na funkci rektora by se ale měl dobře orientovat i v rozpočtových otázkách a proto se pokusím v bodech nastínit několik problémů a řešení, jak je vidím ze své současné pozice:
• lze očekávat stagnaci nebo pokles normativního financování veřejných vysokých škol (řešení: důraz na bodový výkon univerzity jako celku a zvýšení podílu prostředků institucionální podpory);
• pravidla sestavování rozpočtu univerzity pro rok 2011 jsou známá a transparentní. Nejasnost k další diskuzi je pouze v podílu ukazatele VKM, který tvoří v rozpočtu pro rok 2011 pouze 5% (řešení: s vědomím cíle zařadit univerzitu do elitní skupiny výzkumných univerzit přistoupit na zvýšení podílu ukazatele VKM na 10%) a ve výpočtu parametru CP1 z celkových výnosů fakult včetně účelových finančních zdrojů (řešení: výpočet parametru CP1 z normativních zdrojů);
• zátěž generovaná vysokých počtem nefinancovaných a nefinacovatelných studentů (řešení: snížení jejich počtu zavedením nových nástrojů do vzdělávacího systému, např. přísnější kriteria pro přijímání nových studentů nebo postupové zkoušky během studia);
• zátěž generovaná spolufinancováním projektů operačních programů (řešení: zavedení modelu tzv. full cost financování a pečlivý výběr projektů, do kterých investovat)
• zátěž generovaná zvyšujícím se objemem administrativních povinností tvůrčích pracovníků univerzity s následkem snížení jejich výkonu a efektivity odborné práce (řešení: bezpodmínečné dodržování pravidla, že hlavním úkolem administrativního aparátu je obrana tvůrčích akademických pracovníků před administrativou).
Jak byste se postavil k nastavení pravidel pro sestavování rozpočtu MU na další roky?
Diskuse kolem rozpočtových pravidel je každoroční, dlouhodobá, nikdy nekončící a nikdy neuspokojující všechny zúčastněné. Proto nechci hájit zájmy té či oné fakulty, ale přispět k tomu, aby kolem sestavování pravidel každoročně proběhla diskuse a nezůstával u zúčastněných nepříjemný pocit z nastavení pravidel, rozhodovacího postupu a výsledku
Kandidát, který přichází z řad pracovníků MU mimo stávající management MU, může udělat jediné – provést po nástupu do funkce zhodnocení a audit finančních mechanismů na MU včetně tolik diskutovaných „centrálních“ odvodů, audit personální, audit systému řízení, využití prostorů a efektivity činnosti.
Vycházím z přesvědčení, že rozpočtová pravidla a centrální finanční odvody na MU musí být maximálně jednoduché, transparentní, srozumitelné a musí se stejně vztahovat na všechna hospodářská střediska (HS), nejen na fakulty.
To souvisí s tím, jak je činnost centra efektivní. Jsem přesvědčen, že tomu velmi napomůže decentralizovaný přístup, posilující roli fakult a všech základních jednotek tvořících pedagogický a vědecký výkon. K tomu je například nezbytné otočit stávající stav – centru vymýšlí a plánuje, fakulty jsou nuceny financovat a pak realizovat – na stav opačný – fakulty něco potřebují a je efektivnější realizovat společně centrálně, pak se dohodnou na spolufinancování a realizují společně s využitím dobrých zkušeností na obou úrovních. To přispěje k eliminaci problémů ve vzájemných vztazích.
Posoudíme-li pečlivě financování centrálních aktivit MU zejména z pohledu jejich nutnosti a vhodnosti pro centralizaci a stanovíme-li jasně a průhledně objem prostředků, které je třeba centralizovat, velmi prospějeme vnitřnímu chodu univerzity.
Řešením je oddělený výpočet odvodů ze čtyř typů finančních zdrojů, který bude odrážet skutečné náklady centra, „služby“ centra, které pro tyto činnosti poskytuje, a přiměřený „zisk“. Přechod není samozřejmě možný ani nutný skokově, ale měl by být jasný cílový stav. V principu by měly finance končit tam, kde byly skutečně vydělány tj. na katedrách, ústavech, centrech a klinikách. Sestavování rozpočtu by mělo být motivační, každé HS musí předem jasně vědět, kolik mu která činnost přinese. Výnos fakult i dalších HS, je dán tím, kolik zdrojů přinese HS z vnějších zdrojů. Vnitřní přerozdělování výnosů mezi HS by mělo probíhat jen v minimální míře a jen v odůvodněných případech, jako je podpora některých činností, na kterých bude celouniverzitní shoda.
Jak byste se postavil k nastavení pravidel pro sestavování rozpočtu MU na další roky?
Se zkušeností mnoha let sestavování rozpočtu a detailní znalostí ekonomiky fakult jsem přesvědčen o tom, že přišel čas změny přístupu i stávající metodiky. Už nestojíme jen před otázkou toho, jak velké jsou centralizované náklady, ale i před otázkou samotné metodiky sestavování rozpočtu. Metodika rozpočtování a rozdělení zátěže na tvorbu centralizovaných prostředků rozhodně nemá triviální řešení. Vymyslet nový systém, který by byl přijatelně „spravedlivý“, solidární a konsensuálně přijatelný při respektování odlišnosti fakult vyžaduje detailní znalost dopadů navržených řešení či úprav. Základní zásady definující přístup k přípravě rozpočtu vidím následovně:
- zdůrazňuji přístup, že zdrojem přidané hodnoty jsou fakulty, centrální součásti tuto přidanou hodnotu spotřebovávají a měly by být proto užitečnou službou
- diferencovat přístup k fakultám při rozdělování prostředků dle charakteru a struktury činnosti, tj. zohledňovat, že některé fakulty více učí, jiné mají více výzkumu
- rozdělování zdrojů podle přidané hodnoty, tj. zohledňovat při rozdělování velikost ekonomických a jiných přínosů, ale také ekonomické možnosti získávat zdroje
- respektovat účel finančních zdrojů, tj. prostředky na výuku mají sloužit primárně výuce a prostředky na výzkum výzkumu
Centralizované náklady by se měly řídit následujícími pravidly:
- minimalizovat je cestou uplatňovaní principu subsidiarity – centralizovat jen ty aktivity, které nelze dělat na úrovni fakult
- uplatňovat pravidlo „MUST, SHOULD, COULD“
- uplatňovat stejný přístup k centrálním součástem, které tvoří přidanou hodnotu jako k fakultám (CEITEC, CERIT, aj.), tj. podílet se na centralizovaných nákladech
- uplatňovat k financování přístup jako k investici, tj. každý projekt či rozvojový centralizovaný náklad musí mít svou návratnost či minimálně udržitelnost
- regulovat počet nefinancovaných studentů
- investiční rozvoj a závazky z něj plynoucí posuzovat striktně na bázi jejich udržitelnosti.
- prosazovat metodiku uplatňování úplných nepřímých nákladů (Full Cost)
Jak byste se postavil k nastavení pravidel pro sestavování rozpočtu MU na další roky?
V rozpočtových záležitostech je zvlášť třeba zajistit plnou otevřenost a podrobnou informovanost všech fakult o připravovaných opatřeních a neopomenout k tomu vést kvalifikované odborné diskuse způsobem srozumitelným i nespecialistům. Pravidla sestavování rozpočtu jsou nadále neudržitelná a potřebují výraznou změnu. Ta však nemůže spočívat jen v eventuální konsensuální změně koeficientů nebo úpravě vzorečků pro výpočet příspěvku do centralizovaných zdrojů.
Struktura výnosů se na univerzitě během posledních několika let podstatně změnila ve srovnání s dobou, kdy byla v současné době používaná metoda zavedena, a negativně se projevuje výrazný nárůst účelového financování. Nemá-li univerzita doplácet na úspěch v získávání projektů i grantů, je nezbytně nutné bez dalšího otálení přistoupit k zahrnutí centralizovaných výdajů do úplných nepřímých nákladů činností na fakultách i univerzitě (užít metodu full costing). Teprve následně bude možné rozpracovat pravidla tvorby rozpočtu, která zčásti umožní nárokování úplných režijních nákladů z vnějších zdrojů, nebo jejich uznatelnost v čerpání na běžící projekty. Bez tohoto kroku jsou snahy vytvořit nová rozpočtová pravidla odsouzena k nezdaru, protože budou pouze měnit proporce, ve kterých jsou kráceny výdaje na výuku na jednotlivých fakultách. Procesní analýzy, organizační audit nebo restrukturalizace částí univerzity mohou být užitečnými, ale v dané situaci jen podružnými technickými nástroji, které zdroj problémů při tvorbě rozpočtu neřeší ani neodstraňují.