Odpověď Mikuláše Beka ZDE.
Odpověď Petra Dvořáka ZDE.
Odpověď Ivana Holoubka ZDE.
Odpověď Ladislava Janíčka ZDE.
Odpověď Jiřího Zlatušky ZDE.
Přečte si také, co si kandidáti myslí
o školném
o sestavování univerzitního rozpočtu
o udržení kvality vzdělávání při vysokém počtu studentů.
o dalším profilování Masarykovy univerzity
Mikuláš Bek, prorektor pro strategii a vnější vztahy Masarykovy univerzity
Restriktivní rozpočtová politika státu má v tomto roce na rozpočet univerzity menší dopad, než jsme se v loňském roce obávali. Zřejmě půjde o pokles normativního financování v řádu několika procent, což není důvod k radosti, ale ani k panice. Univerzita však dnes čelí, pokud jde o financování, dvěma vážným problémům. Prvním je výrazný pokles prostředků vynakládaných státem na jednoho studenta, tím druhým extrémní posilování podílu účelových (projektových) prostředků v rozpočtu univerzity oproti prostředkům normativním. Oba problémy jsou důsledkem dlouhodobých trendů státní vysokoškolské politiky (nebo možná její absence) a univerzita jim sama může čelit jen zčásti – dalším hledáním vnitřních rezerv v efektivitě či určitým přerozdělováním prostředků a dotováním nepřímých nákladů projektů z normativních složek rozpočtu. Stát přitom dlouhodobě vynakládá na vzdělávání i výzkum méně, než je obvyklé v rozvinutých zemích. Dovolím si říci, že vzhledem k této politice si Masarykova univerzita, pohlédneme-li například na vývoj mezd, nevede špatně. Je to však vykoupeno extrémní administrativní zátěží akademických pracovníků související s převažujícím projektovým financováním a snižováním kvality výuky příliš vysokým počtem studentů připadajících na jednoho učitele. Univerzita by měla vedle hledání vnitřních rezerv aktivně ovlivňovat současnou diskusi o diferenciaci českého vysokého školství i jeho financování a usilovat o to, aby získala v systému českého terciárního vzdělávání pozici odpovídající jejímu výzkumnému zaměření.
Petr Dvořák, proděkan pro výzkum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity
Velmi obecně řečeno, existují tři způsoby, jak se s případnými škrty ve státním rozpočtu v oblasti vysokoškolského vzdělávání vyrovnat:
• být lepší;
• pracovat efektivněji;
• mít větší (pozitivní) vliv na strategii státu v oblasti řízení a financování vysokoškolského vzdělávání.
Být lepší znamená zajistit si místo v elitní skupině tzv. výzkumných univerzit tím, že budeme mít excelentní výzkum, stojící na špičkových lidech a generující nové a významné poznání a co nejdokonalejší vzdělávací systém, přitahující nejlepší a motivované studenty.
Pracovat efektivněji znamená mít dobře promyšlenou a naplňovanou strategii, jaké a kolik studentů chceme vzdělávat (včetně přiměřeného vztahu k aktuálně dostupným finančním zdrojům), důsledně kombinovat excelenci ve vzdělávání a ve výzkumu, zaměstnávat a platit jen ty pracovníky, kteří odevzdávají maximum, vyžadovat po akademických pracovnících, aby se věnovali výhradně své odbornosti a po administrativě, aby jim to umožňovala a spravovat jen ten majetek, který potřebujeme a umíme využívat.
Mít větší vliv na strategii státu v oblasti řízení a financování vysokoškolského vzdělávání znamená mít v čele univerzity tým lidí, kteří tvoří špičku ve svých oborech a jejichž hlas bude (nejenom na celostátní úrovni) nepřeslechnutelný a nezpochybnitelný. Současně musí být reprezentace univerzity vybavena schopností konstruktivní a efektivní komunikace při prosazování svých názorů a vizí.
Existují samozřejmě technická řešení možné finanční krize, ale považuji pro jakéhokoliv budoucího rektora za důležité předsadit obecnější strategii a detailní ekonomická řešení požadovat po odbornících a diskutovat se zástupci fakult.
Ivan Holoubek, ředitel Centra pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity
Financování MU bude v následujícím období dominantně závislé na výsledcích výzkumné činnosti. Bude-li pokračovat tendence k omezování státního rozpočtu, bude důležitý audit finančních toků a efektivity využití prostředků na MU a jejich zprůhlednění.
Proto je klíčové, pokud jde o vnější prostředí ,a to bude prvořadou úlohou nového vedení MU, spolu s dalšími vysokými školami iniciovat změny systému financování VŠ studia nejen na základě kapitační platby, která vedla k nežádoucímu chování VŠ směrem ke kvantitě. To má význam také vzhledem k uvažovaným změnám v dělení škol, kde ovšem dosud nejsou nastavena žádná rozhodovací pravidla. Navíc chybí dlouhodobá strategie vědy, výzkumu a vzdělávání, která by zajišťovala stabilitu pro kvalitní výchovu a výzkum. I zde musí tlak vysokých škol a AV výrazně zesílit.
Klíčovým úkolem nového vedení MU bude velmi intenzivní spolupráce všech zainteresovaných brněnských vysokých škol a ústavů Akademie věd ČR na zajištění regionální a místní podpory udržitelnosti budované infrastruktury centra vědy a aplikovaného výzkumu. Nová infrastruktura přináší ideální podmínky pro rozvoj vědecko-výzkumné činnosti MU i regionu, a proto je nezbytná tato strategická spolupráce škol, akademie věd a regionálních a místních orgánů, která musí vést k systémovému tlaku na ministerstva a vládu s cílem zajištění udržitelnosti.
Ale to je jen jeden aspekt, stejně důležité je vnitřní prostředí a naše vlastní aktivity. Jednou z cest je mnohem výraznější zapojení do evropských výzkumných projektů a mezinárodních výzkumných aktivit, aktivní role při začlenění regionálních infrastruktur vzniklých z prostředků OP VaVpI do kontextu evropského výzkumného prostoru a mezinárodních infrastruktur včetně možnosti navrhovat nové projekty.
Existuje řada dalších významných aktivit, které mohou přinést nejen finanční prostředky, ale také zajímavé uplatnění pro studenty v mezinárodním měřítku. Zde považuji za velmi důležité posílení pozice MU na poli mezinárodních expertíz, vzdělávacích a tréninkových aktivit pro orgány OSN, světových finančních institucí, EU, EC a dalších. Stejně tak expertízy a spolupráce na poli odborném a vzdělávacím se státní a místní správou a průmyslem mohou být z tohoto pohledu stejně významné a užitečné pro všechny fakulty MU.
Ladislav Janíček, kvestor Masarykovy univerzity
V letošním roce poprvé po takřka 10 letech zaznamenala univerzita pokles příspěvku na vzdělávací činnost oproti předcházejícímu roku o cca -3 %. Pokles financování má být obecně kompenzován evropskými projekty, které však s sebou přinášejí neskutečnou administrativní byrokracii. Změnila se metodika financování výzkumu i pravidla financování vzdělávací činnosti. Dlouhodobě se snižuje podíl normativního financování a zvyšuje se podíl financování účelového, projektového. Ministerstvo školství omezuje počet financovaných studentů (MU má 8 % svých studentů nefinancovaných). Prosazuje v pravidlech přidělování příspěvku i na vzdělávací činnost ukazatele kvality, mezi kterými dominují bodové výsledky výzkumu a vývoje. Klesá přepočtený normativ na studenta (za posledních 5 let o 25 %). Kromě toho univerzita má svoje nemalé finanční závazky (splátky návratné finanční výpomoci na Kampus, očekávané 15% spolufinancování projektů operačních programů VaVpI na dostavby a rekonstrukce, aj.). Byly provedeny nemalé investice do předfinancování přípravy velkých vědecko-výzkumných projektů, předfinancování režií, resp. nepřímých nákladů fixujících zdroje a neurčitý objem prostředků potenciálně nezpůsobilých nákladů.
Standardní ekonomické chování vyžaduje přizpůsobení podmínkám financování. Na druhé straně podmínky jsou velmi nestabilní a mění se. Některé nastavené faktory mají dokonce nežádoucí efekt. V tomto smyslu je nezbytné zaměřit úsilí následujícím směrem:
- aktivně ovlivňovat nastavování rozumných pravidel financování na MŠMT včetně eliminování administrativní byrokracie s cílem umožnit co nejefektivněji získávat finanční prostředky na univerzitu
- vytvořit podmínky pro maximalizaci výnosů v duchu zásady „co nevyděláme, neušetříme“; kultivovat administrativní prostředí a zvyšovat administrativní absorpční schopnost univerzity při získávání finančních prostředků
- řídit náklady, tj. zejména na financování centralizovaných nákladů na úrovni univerzity, ale i fakult uplatňovat pravidlo „MUST, SHOULD, COULD“ – něco financovat musíme, něco bychom měli, pokud je to nezbytné a něco bychom i mohli, pokud na to máme
- v dohodnutém časovém horizontu přiblížit počet nefinancovaných studentů k nule
prostřednictvím metodiky uplatňování skutečných nepřímých nákladů (tzv. Full Cost) uplatnit nepřímé náklady vůči projektům ve skutečné výši
- rozvojové investice a jiné finanční závazky vytvářet pouze za předpokladu jejich ekonomické návratnosti a udržitelnosti; obecně „financovat investice, ne náklady“, tj. zdůrazňovat jejich ekonomickou návratnost či alespoň udržitelnost
- minimalizovat neuznatelné či nezpůsobilé náklady
Jiří Zlatuška, děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity
Škrty samy o sobě nemusí znamenat katastrofu, pokud univerzita dokáže veřejnost a jejím prostřednictvím i politiky přesvědčit o svých kvalitách ve srovnání s běžným standardem. Když jsem v roce 1998 nastupoval jako rektor univerzity po pověstných Klausových balíčcích, platil několik let téměř úplný stop stav růstu a vyloučeny byly výraznější investice. Přesto se podařilo nejen konkrétními plány získat podporu Evropské investiční banky výstavbě bohunického kampusu, ale i výrazně zlepšit mzdové podmínky na fakultách. Váha toho, co univerzita veřejnosti sdělovala, napomohla například zavedení ubytovacích stipendií ministerstvem nebo účelných změn v pravidlech, která zákon stanoví pro hospodaření vysokých škol.
Dnes si s sebou univerzita nese závazek společenské odpovědnosti a povinnost hledět ve vlastním působení i na zájmy prospěchu obecného vědního prostředí v České republice. Musí se vyrovnat s důsledky politických „reformních“ kroků, které byly na domácích i zahraničních fórech podrobeny odborné analýze a kritice a které vědě a výzkumu prokazatelně škodí. Musí usilovat o korektní a odborně opodstatněnější přístup k hodnocení výsledků jak navenek, tak uvnitř. Musí výrazně pracovat na nápravě poškozených vztahů s Akademií věd, kde má víc společných zájmů, než s řadou soukromých nebo regionálních vysokých škol. Nelze dopustit ani to, aby pokřivené metody hodnocení výsledků stavěly do antagonistické pozice společenskovědní disciplíny a disciplíny přírodovědně-medicínské. Tyto problémy vidím jako podstatnější, než jen dobový kolorit vládního šetření.