Masarykova univerzita se bude už v tomto roce řídit novou metodikou pro sestavování rozpočtu. Akademický senát MU v prosinci schválil její návrh předložený vedením univerzity. Pravidla budou vycházet z principů, které ve financování uplatňuje ministerstvo školství vůči škole jako celku. „Stát přiděluje v posledních letech prostředky stále více podle výkonnostních kritérií, jimiž jsou vědecký výkon, kvalifikační struktura, uplatnění absolventů a míra internacionalizace školy,“ nastiňuje rektor Mikuláš Bek, jakým směrem se bude ubírat i metodika na univerzitě.
Proč jsou potřeba nová pravidla k sestavování rozpočtu?
Původní pravidla pracovala s modelem, který byl zaveden ještě v době působení rektora Zlatušky a jehož základní principy vycházely z tehdejších potřeb univerzity a trendů ve financování vysokých škol státem. V zásadě odpovídala situaci, kdy univerzita mohla expandovat jak z hlediska počtu studentů, tak z hlediska rozšiřování ploch v rámci plánovaného investičního rozvoje. Rozdělování rozpočtu na fakulty podle přínosu a samotná konstrukce odvodů na společné potřeby univerzity byly nastaveny tak, aby stimulovaly růst počtu studentů, zatímco růst počtu zaměstnanců a růst ploch byly pro součásti univerzity ekonomicky méně výhodné. To vše také odpovídalo stavu, kdy stát deklaroval potřebu zvyšování počtu vysokoškoláků, což se postupně promítalo i do skutečného růstu výdajů na vysoké školství v prvním desetiletí tohoto století. V posledních letech se ale situace začala výrazně měnit.
Jakým směrem?
Od nástupu Topolánkovy vlády se postoj státu změnil a finance na vysoké školství začaly při rostoucím počtu studentů stagnovat či dokonce klesat. To vedlo k poklesu částky přidělované na jednoho studenta. Stát postupně dospěl k názoru, že vysokoškoláků je v příslušné věkové kohortě dost a i s ohledem na nadcházející demografický pokles je třeba začít počty přijímaných studentů omezovat. Stále více členů naší akademické obce navíc míní, že počty studentů na univerzitě překročily optimum i z hlediska vnitřních možností a podmínek udržení kvality poskytovaného vzdělání.
Jak nová pravidla vznikala?
Do hledání optimálního řešení se zapojilo celé vedení univerzity. Pracovala Ekonomická komise rektora. Diskuse se vedla s děkany fakult a členy kolegia rektora s akademickým senátem a jeho ekonomickou komisí. V prosinci pak akademický senát nová pravidla schválil naprostou většinou hlasů.
Jaké jsou základní principy nových pravidel?
Rozhodli jsme se pokračovat v konstrukci rozpočtu založené na užitečné fikci, podle níž součásti univerzity generují výnosy, které pak univerzita „zdaňuje“, aby pokryla společné potřeby. O fikci mluvím proto, že podle legislativy přiděluje stát prostředky univerzitě jako právnické osobě, a ta je pak uvnitř rozděluje podle vlastních pravidel. Tedy my nejprve vypočítáme přínos jednotlivých fakult, a ten pak snížíme o jakousi daň. Po léta počítáme „přínos“ fakult především na základě kreditů, které fakulty udělily studentům. Stát však v posledních letech přiděluje prostředky jinak: podle počtu studentů a stále více podle výkonnostních kritérií, jimiž jsou vědecký výkon, kvalifikační struktura – tedy počet docentů a profesorů –, uplatnění absolventů a míra internacionalizace školy. Tato výkonnostní kritéria dnes určují téměř 30 procent přidělené částky, ještě v minulém roce to bylo mnohem méně.
Jak hodnotíte tento posun směrem k výkonnostním kritériím?
Je třeba zdůraznit, že stát se tentokrát chová docela průhledně. Již několik let sleduje jasně deklarovaný trend ve financování vysokých škol, který má vést k diverzifikaci vysokého školství. Samotná výkonnostní kritéria považujeme za rozumná, byť nás může překvapovat, že stát něco dělá dobře. Kdo by mohl mít na dobré univerzitě něco proti požadavku na vědecký výkon či internacionalizaci? Proto jsme se rozhodli tato kritéria promítnout dovnitř při tvorbě rozpočtů fakult. Aby každý akademik věděl, že už nestačí jen hon za počty studentů, že je třeba soustředit pozornost zejména na tyto parametry výkonu. Abych ale nepřehnal chválu ministerského rozumu, i když jsou kritéria rozumná, technické provedení ministerských vzorečků má některé negativní, ba přímo perverzní důsledky.
Jaké například?
Když u 30 procent rozpočtu nehrají roli koeficienty ekonomické náročnosti studia, je pro fakulty či univerzity s vysokým koeficientem prakticky nemožné dosáhnout přes výkonnostní parametry na částku, kterou dostávaly v minulosti. Na novém modelu jsou bity například lékařské fakulty. Proto je třeba tyto negativní efekty korigovat přerozdělením části rozpočtu.
V roce 2012 chce tedy univerzita kompenzovat dopady na fakulty. Jak to udělá?
V pravidlech jsme zakotvili ustanovení, že změna metodiky nemůže způsobit žádné z fakult meziroční pokles o více než pět procent, větší pokles bude kompenzován přerozdělením.
Budou kompenzace i v dalším roce?
V poslední době se dramaticky mění financování ze strany státu, státní rozpočet je jen s mírnou nadsázkou „ve hvězdách“, teď proto nelze dělat prohlášení o rozpočtu na rok 2013. Myslím, že je vždy třeba mít nástroje korekce pro případ příliš velkých meziročních výkyvů. A je také třeba mít čas na přizpůsobení fakultních, katedrových a individuálních strategií.
Změnit se má i to, že kredity nebudou hrát roli ve financování. Co to bude znamenat v praxi?
Kredit je podle evropské metodiky a dnes i české legislativy měřítkem zátěže studentů, tato funkce se těžko spojuje s funkcí ekonomického nástroje. Výsledkem našich diskusí je řešení, které výrazně snižuje význam kreditů v rozpočtovém mechanismu, zachovává je pouze jako měřítko kooperací mezi fakultami, které chceme nadále podporovat a stimulovat i ekonomicky. Změna rozpočtové metodiky ale přímo neovlivní kreditování předmětů, jen oslabí snahu navyšovat kreditovou hodnotu předmětů z čistě ekonomických důvodů.
Lze říci, jaké budou konkrétní dopady změny pravidel na fakulty?
Zaprvé, je to nový akcent na vědecký výkon a další výkonnostní parametry. Zadruhé, zavádíme na úrovni fakult jednotný odvod, chcete-li „rovnou daň“, to je krok k větší transparentnosti. Každý bude lépe vědět, kolik musí vydělat, aby byly pokryty společné náklady. Fakulty jsou tak velké celky, že musí umět diverzifikovat své výnosy a plánovat je tak, aby generovaly i prostředky na „režie“, své a univerzitní.
Rovný odvod zavádí větší pořádek do vztahů mezi fakultami, nemusíme se dohadovat, zda doplácí vědci na učitele či obráceně. A můžeme lépe rozvrhnout své budoucí aktivity. A za třetí, nová pravidla umožňují regulaci počtu studentů a nestimulují jeho další růst.
Jak byste shrnul zamýšlený efekt nových rozpočtových mechanismů?
Měla by to být jasnější motivace k dalšímu rozvoji univerzity, která si klade za cíl být kvalitní výzkumnou univerzitou. Při našich ambicích si současně musíme být vědomi toho, že jsme nejzadluženější českou veřejnou vysokou školou, díky kampusu i novým projektům ze strukturálních fondů, a nemůžeme si tedy dovolit ani nízký ekonomický výkon, ani nízkou efektivitu nebo mrhání prostředky. O výdajích a jejich snižování však diskutujeme ve vedení univerzity právě nyní, pravidly totiž příprava rozpočtu nekončí. Výsledek představíme univerzitní veřejnosti jako obvykle v březnu při projednávání skutečných čísel rozpočtu na rok 2012.
