Studentské divadlo na Fakultě informatiky představilo za dobu své existence hry původní, ve svém repertoáru však mělo také texty známých dramatiků. Kromě Ludvíka Kundery a Williama Shakespeara si oblíbili zejména Friedricha Dürrenmatta – uvedli například jeho Fyziky nebo Návštěvu staré dámy. A jak zapadá do tohoto repertoáru dílo Milana Kundery? „V Ptákovině je Kundera podobný právě Dürrenmattovi v paradoxech. V té třeskuté směsi, v níž se tragično láme do groteskna a naopak. Navíc oba hojně užívají režijních poznámek, takže se vlastně režírují sami,“ vysvětluje s úsměvem Prokeš.
Hra Ptákovina je podle režiséra Zdeňka Filipce také specifická svou scénou. „Ačkoli Milan Kundera má o provedení scény přesnou a přímo ve scénáři uvedenou představu, z důvodu adaptace do tak specifického místa, jako je posluchárna D1 na Fakultě informatiky, jsme museli spoustu věcí spojených se scénou náročně řešit,“ uvádí Filipec. Tento rok navíc budou představení hrát v dalších dvou zcela rozdílných, atypických prostorech – 19. května v atriu na FSS a 27. května v divadelním sále kulturního centra Starý Pivovar v areálu VUT.
I letos bude inscenaci doprovázet originální autorská hudba, u Ptákoviny je jejím autorem student informatiky Pavel Hamřík. „V předchozích letech nám hudbu zkomponoval například Mikuláš Piňos. Na míru ušitá scénická hudba divadlo vždycky vylepší a posune ho o něco výš,“ doplňuje Filipec.
Divadlo působí na Fakultě informatiky MU už 11 let. Prvním představením byla v roce 1998 recesistická hra Lambda Kalkulka. Studentská divadelní představení byla původně realizována jako zájmová činnost, od roku 2006 probíhají v rámci celouniverzitně volitelného předmětu Divadelní hra.
redakce
Proč divadlo na vysloveně „nedivadelní“ fakultě?
Studium informatiky je až metafyzicky exaktní, do sebe sama introvertně zapouzdřené, algoritmicky nerytmické. Studenti mastných vlasů a páchnoucích chodidel se šílenstvím v očích civí skrze své dioptrie do monitorů. S okolím se verbálně dorozumívají pouze neartikulovanými skřeky. A mají, nastojte, vysoké nástupní platy. Jak údajně pravil jeden z nich při nástupním pohovoru: „Vystudoval jsem informatiku na Masárně, ale su normální!“ Takhle nás vidí většina neinformatiků. A právě proto jsme u nás na FI začali dělat divadlo. Abychom ukázali všem ornitologům, neurologům i jazykozpytcům, že máme smysl pro umění i studentskou recesi, že umíme bavit sebe i jiné a ve vší vážnosti se dovedeme po svém vyslovit k současnosti.
Josef Prokeš