Seriál: Moje kariéraI když je možné nemluvit, nikdy není možné nic nesdělovat. Už Freud tvrdil, že ten, kdo má oči, aby viděl, a uši, aby slyšel, se může přesvědčit, že žádný smrtelník nedokáže nic utajit. Jestliže vaše rty mlčí, skryté myšlenky z vás prosakují ven každým pórem, tvrdil. I proto je důležité zejména při formální komunikaci související třeba s pracovním pohovorem nebo jednáním soustředit svou pozornost rovněž na neverbální složku vlastní komunikace.
Když se řekne neverbální komunikace, většina lidí si představí gesta nebo mimiku, podstatné signály ale vysílají třeba také postoje a držení těla, zaujímání prostorových pozic, úprava zevnějšku, jako je oblečení nebo zdobnost, a v neposlední řadě tón či tempo řeči. Někteří autoři do neverbální komunikace řadí také zacházení s předměty nebo i nakládání s časem.
Obecné rady směřující ke kontrole vlastního neverbálního projevu se formulují velmi obtížně. Psycholog Zbyněk Vybíral z fakulty sociálních studií ve své knize Psychologie lidské komunikace uvádí, že mezi interpretacemi téhož gesta lze u různých autorů najít někdy i dost podstatné rozdíly. Vždy je také potřeba si uvědomovat, že významy jsou závislé na kontextu. Vynášení obecných rad v oblíbených tréninkových návodech může být tedy poměrně scestné a často redukuje komunikaci na jakousi manipulaci nebo útok a obranu.
Mezi oblíbené a dosud používané výklady neverbální komunikace patří psychoanalytické interpretace postojů těla a gest. Založené ruce na prsou mají v takových interpretacích značit sebeochranu, vzpřímené držení trupu u mužů a upjaté držení těla u žen pak má vyjadřovat úzkost, stříška z dlaní bývá označována jako dominance a sebejistota, rázná chůze má signalizovat sebevědomí. Psychologové však upozorňují, že je nesmysl brát takové výklady jako něco, čemu je potřeba se za každou cenu vyhýbat nebo něco, co je potřeba naopak uměle vyhledávat.
Když se řekne neverbální komunikace, většina lidí si představí gesta nebo mimiku, podstatné signály ale vysílají třeba také postoje a držení těla. Ilustrační foto: Martin Kopáček
Na co si dát pozor
I když je potřeba brát rady s rezervou, něco se přece jen dělat dá. Při jednání s lidmi je důležité zvládnout první dojem, který zpravidla mívá sílu dlouho ovlivňovat úsudek člověka. V dobrém zvládnutí prvních dojmů svoji zásadní roli sehrává zmiňovaná úprava zevnějšku. Lidi lépe oblečené mají všichni tendenci posuzovat lépe než ty, jejichž vnější úprava je zanedbaná. Oblečení je také první věc, podle které člověka zařazujeme do sociálních skupin. A podobně fungují i různé doplňky a zdobení, které signalizují finanční možnosti, ale také povahové vlastnosti. To vše je třeba zvážit s ohledem na to, v jaké komunikační situaci se má člověk ocitnout.
O schopnosti člověka nakládat s časem vypovídá jeho dochvilnost. To ovšem neznamená přicházet na schůzky příliš brzy, i to o člověku může prozradit, že si neumí organizovat čas. Tento faktor stejně jako vhodná vnější upravenost nebo také pevný stisk ruky jsou klíčové pro vytvoření dobrého prvního dojmu.
Při vlastním jednání je důležité sedět klidně, nikoliv přehnaně vzpřímeně, s viditelnýma rukama podporujícíma v rozumné míře řeč. Ruce by si neměly hrát s oděvem ani se šperky nebo s tužkou, zpravidla to značí nervozitu nebo dokonce znudění. Obvykle se také nedoporučuje sahat si rukama do obličeje. Většina takových gest značí rozpaky, nervozitu nebo váhání. Mezi časté rady také patří už hůře splnitelné přirozené usmívání. Zřejmě je ale lepší neusmívat se, než se usmívat křečovitě. Muži mívají častěji než ženy problém s očním kontaktem. Je vhodné ho udržovat a sledovat vždy mluvčího.
Každopádně je ale chybou zaměřovat se jen sám na sebe. Klíčové je sledovat i ostatní. Nejen že jejich neverbální komunikace vám může naznačit, jak se v nastalé situaci chovat, ale především i vy se zpravidla chcete něco dozvědět o protistraně a na základě toho učinit své rozhodnutí.
