Že stačí mít dobrý nápad a on už si najde sám cestu, patří mezi jednu z představ, kterými se lidé utěšují. Zpravidla proto, že mají problém svoji práci nebo svoje nápady takzvaně „prodávat“. Schopnost prezentovat zejména v době, kdy konkurence ve všech odvětvích neustále roste, se přitom stává zcela zásadní.
Hlavní zásada pro jakoukoliv prezentaci, ať už půjde o sebeprezentaci třeba na pracovním pohovoru nebo o představování svého projektu, je podle legendárního amerického novináře Edwarda R. Murrowa tato: „Abychom dokázali ostatní přesvědčit, musí nám věřit, aby nám věřili, musíme být důvěryhodní, a abychom byli důvěryhodní, musíme říkat pravdu.“
Jenže pravda je velmi relativní pojem. Především je potřeba, aby byl mluvčí přesvědčený o tom, že říká pravdu. Tím se nemíní, že člověk má sám sebe ujišťovat o pravdivosti nějaké lži, je ale nutné, aby stoprocentně věřil tomu, co říká. Jedině takový člověk vzbuzuje důvěru a může také bez pochybností odpovídat na dotazy publika nebo porot.
Nejčastější prohřešky
Obvyklou chybou všech prezentací je neodhadnutá délka. Říct, že projev by neměl být ani dlouhý ani krátký, je snadné, uvedení do praxe horší. Zde platí jako u čehokoliv: zkoušet, ideálně před zkušebním publikem, které může dát zpětnou vazbu. Když už je prezentace delší, rozhodně nepřispívá k náladě posluchačů neustálé dávání najevo, že se vystoupení chýlí ke konci, i když máte před sebou ještě pořádný kus. Na okamžik si tím publikum sice získáte, po chvíli ovšem nastává frustrace.
Základy úspěšné prezentace
Na začátku stojí pochopitelně příprava. Pokud člověk není zdatný improvizátor, neobejde se bez ní. Nejdříve je potřeba posoudit cílovou skupinu. Tomu se podřizuje vše: vlastní vzhled, použitý jazyk nebo názorné pomůcky.
Zaujmout publikum pouhou mluvenou řečí je v dnešní době, která klade stále větší důraz na vizuální stránku věci, velmi těžké. Obecně platí, že čím více divákových smyslů zaměstnáte, tím lépe. Zrak a sluch vždycky potěší nějaký obrázek, video nebo graf. Lidé si ale také rádi věci ohmatají, takže pokud to situace umožňuje, není špatné mezi posluchače něco pro ilustraci poslat.
Pro každou prezentaci je klíčový správný závěr. Ideální je pointa, která v posluchači zanechá dojem typu: „Teď je mi to jasné.“ Skutečným koncem prezentace je ale zodpovězení posledního doplňujícího dotazu. A jak zvládnout otázky? Dopředu si v souvislosti s tématem promyslet, jaké mohou padnout. Pro tento případ je ideální vcítit se do toho největšího možného názorového oponenta. Nic to neubere na nepříjemnosti některých otázek, nebudete jimi ale zaskočení.
Jak si pomoct
Nikdo nemá rád přednášející, kteří jen čtou. To ovšem neznamená, že není dobré mít připravený nějaký řečnický manuál nebo oblíbené kartičky. Úplný text prezentace ovšem svádí ke čtení. Vyhnout se tomu dá tak, že si sami text několikrát přečtete nahlas. Dostanete ho líp do paměti a bude vám do něj pak stačit jen nahlížet. Důležité ale je mít text členěný. Jinak se v něm rychle nezorientujete.
Pokud vám pak něco vypadne, nezabořte se do textu, ale chytněte se klíčových slov a částí. Jestli jste se svoji prezentaci aspoň trochu naučili, zpravidla stačí načíst začátek věty a na zbylou část už se chytnete a můžete zase suverénně hledět do publika.
Jinou možností je vyhotovení řečnických kartiček. Jde o očíslované lístečky, které obsahují klíčová slova nebo věty v pořadí, jak mají jít za sebou. Většinou je používají zkušenější řečníci, kteří před sebou nepotřebují mít celý text, ale stačí jim jen pomůcka. Dovede totiž v nouzi vysunout z paměti ten správný šuplík nebo pomáhá udržet promyšlenou linii.
