Výtvarná kultura? – Zakázat!

V poslední době jsme se z tisku v nebývalé míře dozvídali o galeriích a muzeích. Bohužel nikoli kvůli skvělým výstavám a zajímavým umělcům, ale kvůli typicky českým skandálům. Po rozporech kolem Národní galerie v Praze a po zkaženém konkurzu na projekt Národní knihovny se do „formování kultury“ pustili hejtmani a  další politikové. Dosti neomaleně byl odvolán ředitel Českého muzea umění Ivan Neumann, totéž jako „odměnu“ za výbornou práci „dostal“ Marcel Fišer v Galerii Klatovy Klenová, odvolání hrozilo Petru Nedomovi v Galerii Rudolfinum i Michalu Škodovi, který do Českých Budějovic každoročně přiváží hned několik světových aktuálních umělců.

A co se stalo? Rázná, ale mizerná rozhodnutí vyvolala bouřlivou reakci. Odborníci protestovali, zrušení soutěže na Národní knihovnu přineslo celonárodní diskusi o architektuře, Petr Nedoma byl po zásluze „uhájen“ a program Michala Škody dostal „zelenou“ do konce roku 2011. A co víc – českobudějovická galerie zaznamenala díky dramatické veřejné diskusi zvýšenou návštěvnost!

Máme si tedy povzdechnout, že škodlivé kroky politiků vyvolají pozitivní obrannou reakci, a proto jsou nakonec ve výsledku přínosné? Ach nikoli! Je hrozné, že odborná veřejnost musí stále o něco bojovat a něco prosazovat, místo toho, aby o svá stanoviska byla přirozeně a se zdravým kritickým respektem žádána. A nejen ve výtvarném umění!

Rád bych si v tisku přečetl obšírné informace nejen o skandálech, ale také o něčem kladném a úspěšném. Třeba o velmi kvalitních a ve světě uznávaných výtvarných projektech v českém pavilonu na Světové výstavě v  Šanghaji (Federico Diaz, Jakub Nepraš) nebo o plánované výstavě Kateřiny Šedé v Tate Modern v Londýně. Anebo o tom, že politikové už mají zakázáno v kultuře zakazovat.