Ohlas na článek: Studijní materiály zítřka (muni.cz červen 2010)

Je zřejmé, že vývoj technologií přináší určitou proměnu názorů ve společnosti na pojetí, funkci a ochranu autorského práva. Do jaké míry se jedná o téma celospolečensky konfliktní, je vidět i na úspěchu na této agendě se profilujících politických hnutí v některých zemích, kontroverzích kolem projektu digitální online knihovny provozované společností Google a mohli bychom jistě najít i další příklady. Vidíme je i zde na Masarykově univerzitě v diskusi o nedávném disciplinárním řízení na fakultě sociálních studií.

Papír vs. elektronická podoba
Uplatnění univerzitních disciplinárních předpisů vůči studentovi, který elektronickou kopii knihy vložil do sdíleného prostoru v Informačním systému MU, bylo jistě právně vzato správné. Některé otázky ovšem přetrvávají, z nichž nejvýznamnější je ta, do jaké míry toto jednání bylo principiálně odlišné od letité běžné praxe předávání (případně prodeje) okopírovaných studijních textů (v „papírové“ podobě) mezi studenty.
Podle autorského zákona je každý oprávněn zhotovit si kopii autorského díla vydaného tiskem, ovšem výhradně pro vlastní potřebu. V právním smyslu není rozdíl mezi kopií elektronickou a kopií papírovou; je zde ovšem samozřejmě faktický rozdíl v intenzitě, neboť elektronická kopie samozřejmě může být šířena rychleji a mezi větší počet osob.

Druhou pochybnost může vyvolat fakt, že ochrana autorského práva je v  zásadě soukromoprávní; jde o majetková práva autora na příjem z šíření jeho díla a zákon mu dává prostředky, jak tato práva vůči případným narušitelům hájit. Zde bychom se mohli ptát, zda je správné a přiměřené, aby univerzita svojí disciplinární mocí, kterou podle vysokoškolského zákona nad studenty má, vynucovala dodržování předpisů regulujících vztahy mezi autory a uživateli jejich děl. Právním základem disciplinárního stíhání však možná byla spíše okolnost, že k  protiprávnímu jednání byl použit majetek univerzity (v daném případě Informační systém MU).

Digitalizace knihovního fondu
V zájmu univerzity nepochybně je, aby její zaměstnanci a studenti pro svoji práci, vzdělávání a výzkum měli hladký přístup k literatuře odrážející aktuální stav vědy. Současně při prostém pohledu na velikost univerzity s téměř 45 tisíci studenty je jasné, že digitalizace knihovního fondu je rozumným řešením. Je také řešením legálním. Podle autorského zákona je právnická osoba oprávněna zhotovit kopii díla pro svoji vnitřní potřebu.

České soudy přitom již dříve rozhodly, že vnitřní potřeba veřejné vysoké školy v této souvislosti znamená potřebu členů její akademické obce mít přístup k příslušným autorským dílům pro účely bádání a studia (a na tomto právním základě byly v Informačním systému MU dovnitř univerzitní obce zpřístupňovány závěrečné práce absolventů před účinností novely zákona, která nyní ukládá jejich zveřejňování). Některé fakulty (první byla, tuším, ekonomicko-správní fakulta) takto již postupují. Na rozdíl od studentské svépomoci (jako v onom disciplinárně řešeném případě) je toto řešení možné i legální, a je zřejmě správnou cestou.