Otevřený přístup k vědeckým informacím

Světová akademická obec již delší dobu vnímá, že současný způsob vědecké komunikace (probíhající především prostřednictvím recenzovaných vědeckých časopisů) je ve vážných potížích. Mezi ty nejpalčivější patří dlouhé lhůty při publikování v prestižních časopisech a dramaticky rostoucí ceny zdrojů vědeckých informací. Zajištění přístupu k nejnovějším vědeckým poznatkům začíná být problém i pro nejbohatší univerzity. O změnu tohoto nepříznivého stavu se pokouší hnutí open access (OA) – otevřený přístup k vědeckým informacím. Hnutí získává stále více stoupenců, zejména v západních zemích; zapojena jsou i ta nejvýznamnější akademická a výzkumná pracoviště.

Cesty k otevřenému přístupu
„Otevřený přístup“ znamená, že přístup k vědeckým informacím by měl být pro uživatele bezplatný a bez omezení. Náklady, které jsou s vědeckou komunikací spojeny (publikování, recenzní řízení, distribuce), by měl hradit někdo jiný. Hnutí OA vypracovalo různé technologické postupy využívající moderní způsoby elektronické komunikace a ekonomické modely, jak vize otevřeného přístupu dosáhnout. Jsou známy jako zlatá a zelená cesta k OA. Zlatá cesta znamená publikování v otevřených časopisech – tedy těch časopisech, které jsou v elektronické podobě volně dostupné všem uživatelům. Náklady hradí třetí strana (např. sami vydavatelé) nebo přímo autoři, v podobě poplatku za publikování článku. Z 25 tisíc celosvětově vycházejících vědeckých recenzovaných časopisů jich je v  režimu otevřeného přístupu dostupných již téměř pět a půl tisíce. A  denně přibývají další. Zelený přístup znamená, že autoři vkládají své publikace do otevřených repozitářů, které je zveřejňují. Může jít o  institucionální repozitáře provozované jednotlivými akademickými institucemi nebo předmětové repozitáře spravované mezinárodní odbornou komunitou (příkladem je známý preprintový archiv arXiv.org z oblasti fyziky a dalších přírodních věd). V současnosti existuje kolem dvou tisíc otevřených repozitářů.

Je to záležitost všech
Přechod na nový způsob vědecké komunikace není snadná ani rychlá záležitost. Dotýká se všech „hráčů“ a vyžaduje od nich aktivní přístup. Od změny publikačních návyků u autorů, přes nové formy organizace, financování a hodnocení vědy ze strany výzkumných a státních institucí či grantových agentur, až po nové přístupy na straně vydavatelů. Příkladem takového aktivního přístupu je pilotní iniciativa Evropské komise, která vyžaduje, aby řešitelé projektů ve vybraných oblastech FP7 povinně zveřejnili výstupy svých projektů v režimu otevřeného přístupu.

Vedení Masarykovy univerzity přijalo počátkem roku 2010 koncepční záměr o připojení MU k iniciativě otevřeného přístupu. Prvním krokem by mělo být podepsání Berlínské deklarace o otevřeném přístupu, na něj bude navazovat vytvoření institucionálního repozitáře MU.

Podrobnější informace o problematice otevřeného přístupu k vědeckým informacím mohou zájemci nalézt ve speciálním čísle Zpravodaje ÚVT MU na http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/issues/vol20num02.html.

Repozitář se chystá i na MU
Masarykova univerzita plánuje ještě v letošním roce zprovoznit v rámci Informačního systému MU vlastní institucionální repozitář vědeckých článků, publikací a dalších odborných děl akademických pracovníků s  napojením na systém odhalování plagiátů.

Institucionální repozitář má být založený na stávajícím systému evidence publikací MU. Umožní ale nově trvale uchovávat publikované výsledky přímo na univerzitě a současně nabídne také možnost z tohoto fondu čerpat. Dosud totiž nejsou plné texty v plošné míře a systematicky uchovávány – evidovány jsou zatím důsledně jen bibliografické záznamy.

V budoucnosti se rýsuje také první český meziuniverzitní repozitář. Zájem o účast v projektu, který by se měl nastartovat v roce 2011, vyjádřilo zatím patnáct veřejných vysokých škol. Autory technického řešení by měli být i v tomto případě vývojáři Informačního systému Masarykovy univerzity.