Dnes už si na to podle vlastních slov ani tolik nevzpomíná, v každém případě rok 2005 byl pro basketbalistku Hanu Horákovou plný událostí. Se spoluhráčkami z české reprezentace vyhrála mistrovství Evropy a ten samý rok zvládla dokončit i své magisterské studiu na fakultě sportovních studií. Ve čtvrtek byla jednou z těch, kdo dostal na galavečeru k desátému výročí fakulty ocenění za reprezentaci školy.
„Jistě, nebylo to tehdy jednoduché, člověk musel kromě tréninků stíhat i chodit do školy a učit se na zkoušky, ale když se chce, vždycky to nějak jde,“ podotkla Horáková. Ta byla jednou z členů Hvězdné desítky sportovců, kteří se na slavnosti představili.
Kromě Horákové se do výběru dostaly také její kolegyně z národního týmu Eva Vítečková a Jana Veselá, olympijský vítěz ve sportovní střelbě Petr Hrdlička nebo mistr světa v nohejbalu Petr Bubniak.
Speciální komise vyzvedla i ty, kteří se na vzniku fakulty podíleli. Pro cenu si tak přišel například hlavní strůjce celé myšlenky a první děkan FSpS Michal Charvát nebo bývalý rektor Masarykovy univerzity a dnes ministr školství Petr Fiala.
„Fakulta sportovních studií je specifická, v republice je jen velmi málo takových. Její úloha je nezastupitelná, protože sport hraje v naší společnosti stále významnější roli nejen jako zábava, ale i jako součást zdravého životního stylu,“ uvedl Fiala, který spolu s ostatními hosty a studenty sledoval více než hodinu trvající sportovní show. Představili se na ní zaměstnanci fakulty, studenti i skupiny dětí, které možná časem na školu také zamíří.
Basketbalistka Horáková už má tuto životní etapu za sebou. Zůstaly jí z ní třeba vzpomínky na to, jak na soustředění místo odpočinku tahala skripta z batohu.
„Velké akce jako je olympiáda nebo mistrovství světa se naštěstí konají v létě. Stávalo se ale, že se zkoušky kryly se soustředěním, to mě pak trenéři na den pustili,“ popsala žena, která se v roce 2010 stala nejužitečnější hráčkou světového šampionátu.
Teoreticky by mohla žít i bez vysokoškolského diplomu, její sportovní výkony a pověst jí řadu dveří otevřou i tak. Ona si to ale nemyslí. „Když jsem se na školu hlásila, přišlo mi to jako nutnost. Někdy v 35 letech se sportem skončím a co potom? To, co jsem se naučila, se mi neztratí,“ podotkla Horáková, jež je absolventkou učitelství tělesné výchovy a speciální pedagogiky pro střední školy.
Letos v létě se vrátila domů do Brna ze zahraničního angažmá a jako učitelka už působí tak trochu teď. Trenéři v jejím klubu doufají, že předá zkušenosti mladším spoluhráčkám. Kdy se z ní stane opravdová učitelka, to zatím Horáková ještě neví.