Staré klišé o tom, že akademická sféra a soukromý sektor si nerozumí, nabourává na Masarykově univerzitě řada projektů. Tři z nich dostaly od Jihomoravského inovačního centra a města Brna takzvané inovační vouchery, finanční podporu na to, aby se mohly novátorské myšlenky a díla dostat mezi lidi.
Plasma-Technologic, Umaa, Corinth Investment. Právě to jsou firmy, které si na univerzitě vybraly partnery pro rozvoj svých podnikatelských záměrů.
Plazmoví fyzici: Jedna technologie, spousta využití
Pro pracovníky ústavu fyzikální elektroniky na přírodovědecké fakultě nejsou jednání s firmami ničím novým, na projektech sahajících daleko mimo zdi fakulty pracují už léta. Vytvořili dokonce Centrum pro výzkum plazmatu a nanotechnologických povrchových úprav, v němž vyvinuli plazmový generátor na úpravu povrchu materiálů. Dnes ho používá například firma Tonak, která tak už při výrobě klobouků nemusí materiál opracovávat za pomoci chemikálií.
Podpořený nápad se však týká jiné společnosti, Plasma-Technologic z Blatnice pod Svatým Antonínkem. „Už z dřívějška jsme věděli, že vyvíjí napájení pro průmyslový plazmový generátor. Nás pak oslovili s tím, jestli je možné ho miniaturizovat, aby byl použitelný pro laboratoře,“ vysvětluje Jozef Ráheľ z ústavu fyzikální elektroniky, na co se díky letošnímu voucheru bude moct s kolegy zaměřit.
Když slyší o tom, jak si prý akademici a firmy nerozumí, nesouhlasí. „Najít společnou řeč není problém, problém je najít společné peníze,“ poukazuje Ráheľ, jemuž se to pro právě zmíněný projekt povedlo.
Nový software si poradí s komplikovanými daty
Získat finance i možnost testovat nové algoritmy dokázali také pracovníci výzkumné skupiny Výpočetní chemie z Centra strukturní biologie v Ceitecu. Právě oni stojí za projektem spolupráce se slovenskou firmou Umaa.
Pomyslný voucher nedrží v ruce poprvé, ten letošní už je čtvrtý, který získali. „Firmy se k nám dostávají různě, tato nás kontaktovala prostřednictvím marketingového oddělení Ceitecu, protože měla zájem o naši expertízu,“ uvádí Radka Svobodová Vařeková, která ve zmíněné skupině působí.
O co konkrétně má společnost zájem? Vyvinula software s názvem perSimplex, který umí analyzovat velmi pokročilá data. Zádrhel je v tom, že sama taková data k dispozici nemá. „My jich naopak máme dostatek a jsme schopni z nich získat velmi zajímavé informace,“ naznačuje Svobodová. Ona a její kolegové se podle jejích slov doposud k poznatkům dopracovávali relativně složitými metodami. S novou pomůckou by jim to mělo jít jednodušeji a výsledky by měly být přesnější.
Zda tomu tak bude, to se teď musí otestovat. Pomáhat při tom budou také studenti. „Software už máme nainstalovaný a začínáme s ním pracovat. Naplno se do toho pustíme, jen co nám studenti odstátnicují,“ dodala Svobodová s tím, že se na projektu bude podílet jeden doktorand a jeden posluchač magisterského studia.
Aplikace zavede žáky do nitra lidského těla
Dívat se do atlasů a učebnic je hezké, ale v technologicky pokročilém 21. století to jde přece jen i jinak a pro žáky zajímavěji. Takovou úvahou se řídila Martina Jančová z katedry biologie na pedagogické fakultě, když přistoupila na nabídku, že pomůže vyvíjet multimediální výukové pomůcky. Přišla s nimi společnost Corinth, která je dnes už testuje ve 130 školách po celém světě.
Zjednodušeně řečeno zkouší firma 3D interaktivní aplikace, které žáky třeba v biologii zavedou až do nitra lidského těla nebo rostlin, a oni tak mají pocit, že se pohybují uvnitř nich.
Nápad pochází přímo od firmy, potíž pro ni však spočívala v tom, že nedisponovala materiálem, kterým by aplikaci naplnila. Poskytli ho až lidé z pedagogické fakulty.
„Momentálně jsme domluvení, že pro Corinth dodáme podklady pro materiál o kůži, dále o derivátech, což jsou vlasy a chlupy, krvi, svalovině, zubu se zubním kazem a kostech,“ přibližuje předmět smlouvy Jančová, jež na projektu spolupracuje i s odborníky z přírodovědecké a lékařské fakulty.
Vývoj takové učební pomůcky si totiž žádá speciální vybavení. „Aktuálně vytváříme fotografie kůže, kterou snímáme různými technikami od nejbližšího pohledu k nejvzdálenějšímu,“ naznačuje Jančová. Postupuje se tak, že se nejdříve klasickým fotoaparátem vyfotí povrch kůže a postupně se jde níž a níž, přičemž se využívá binokulární, světelný a dokonce i elektronový mikroskop.
