Do čela Filozofické fakulty MU zvolil tamní akademický senát profesora Milana Pola, vedoucího ústavu pedagogických věd a proděkana pro vědu a doktorské studium. Získal třináct hlasů z devatenácti, ke zvolení stačilo deset. V úřadu nahradí po dvou funkčních obdobích Josefa Kroba. Fakultu povede od 1. dubna po následující čtyři roky. Jaké jsou jeho plány?
Co vás vedlo ke kandidatuře?
Výsledek vypadá přesvědčivě a důvěry si velmi vážím. Myslím si ale, že senátoři to neměli lehké, uznávám kvality obou kolegů, kteří kandidovali. S fakultou jsem spojil převážnou část své profesní dráhy a záleží mi na ní. Nabízím proto své síly a chci pomoci v době, která nebude snadná. Jak píše francouzský filozof Ricoeur, sami sebe poznáváme zprostředkovaně skrze to, jak nás vidí ostatní lidé, a také skrze své jednání a jeho nahlížení námi samými. Proto je i moje rozhodnutí zčásti ovlivněno osobním odhodláním a zčásti je důsledkem podpory, kterou mi kolegové na fakultě vyjadřují.
Jaké jsou hlavní osy vašeho programu?
Chceme, aby se výuka na fakultě postupně modernizovala a abychom o tom vedli stálou debatu. Ve výzkumu bychom měli úspěšněji dosahovat na grantovou podporu i z nových, nejen tradičních programů, a výsledky našich bádání důsledněji uplatňovat v rámci vědecké komunity. Měla by se dále posilovat internacionalizace a jasně se projevit ve výuce i ve vědě. Pro život na fakultě by měl být samozřejmější dialog napříč fakultou a měli bychom být také dobře vidět na veřejnosti. Jinými slovy, jde nám o kvalitní výuku a špičkový výzkum na sebevědomé fakultě, tak jsme ostatně nazvali i naše programové prohlášení. Je ovšem třeba vědět, že zatímco některé kroky se mohou projevit poměrně brzy, v jiných případech bude úspěchem i to, když na vnitřní proměnu založíme. Tak to prostě v řízení větších organizací chodí.
Mluvil jste o svém programu jako o cestě změny. Zní to jako vyhranění se proti předchozímu vedení, jehož jste byl ale součástí.
Mým cílem není vyhraňovat se proti právě končícímu vedení. Myslím, že odcházející sestava za sebou nechává kus práce, a bylo by velmi nespravedlivé to popírat. Chci ale hledět vpřed. Ve srovnání s jinými českými filozofickými fakultami si naše fakulta stojí ve většině ukazatelů zatím celkem dobře, ale uvědomuji si, že má-li tento trend pokračovat, budeme muset najít a využívat možnosti, jak se dále zlepšovat. Doba a její nároky se mění velmi rychle, nové výzvy se objevují prakticky v každé oblasti fakultního života. Myslím, že pokud ke změnám nepřistoupíme, riskujeme cestu k marginalizaci. Konkurence totiž nespí a nejde jen o jiné filozofické fakulty, ale i další fakulty humanitního či sociálněvědního zaměření. Přitom je jasné, že se musíme srovnávat také se zahraničními kolegy, nejen s těmi u nás doma.
Poukazoval jste, že 68 procent všech výsledků fakultní výzkumné a umělecké činnosti registrovaných v RIV není financováno. Co s tím budete dělat?
Musíme na fakultě otevřít diskusi i na toto téma. Nejde o to pragmaticky publikovat jen tam, kde se za výsledky platí, bez ohledu na kvalitu, zvyklosti, potřeby oboru či kulturně-společenskou funkci fakulty. Ale na druhou stranu nemůžeme ignorovat, že svět vědy a výzkumu je jakýmsi způsobem nastaven i v té části, kde jde o uplatnění výsledků. Ekonomické hledisko nesmí být jediné a určující, ale ani jej nelze pominout. S vedoucími pracovišť, ale i s řadou dalších osobností fakultního života se proto budeme zabývat tím, jak lze v tomto směru podpořit určitou vyváženost.
S jedním z kandidátů Petrem Kylouškem jste se vzájemně nominovali jako proděkani pro vědu do svých týmů. Byla za tím programová blízkost?
Ještě předtím, než jsme oba vstoupili do voleb jako kandidáti na funkci děkana, jsme se s profesorem Kylouškem vzájemně přesvědčili, že máme na řadu otázek blízké názory. A když se přiblížily volby, shodli jsme se, že máme zájem přizvat jeden druhého do vlastního týmu proděkanů, jakkoliv to snad vypadá na první pohled zvláštně. Smyslem tohoto kroku je ale snaha využít vnímaný potenciál nás obou pro blaho fakulty.
S kandidáty jste se shodli, že předchozí vedení nekomunikovalo dobře uvnitř fakulty. Mluvilo se také o roztříštěnosti kvůli dostavbě. Jak to napravíte?
Komunikace je zásadní podmínkou tmelení fakulty, ale i vnějších fakultních vztahů. Lidé musejí rozumět tomu, co a proč se na fakultě děje, a mít možnost se k věci vyslovit. Hodláme především průběžně a pravidelně diskutovat se zástupci hlavních aktérů fakultního života, tedy senátem, vedoucími pracovišť. Vedle toho chceme vytvářet další příležitosti například formou celofakultních shromáždění, ad hoc vytvářených pracovních skupin a podobně. Vlastně jen tak můžeme reálněji uvažovat o širší shodě na vnitřně poměrně rozmanité fakultě. Musíme spolu více mluvit, setkávat se, případně vysvětlovat jednotlivé kroky. Nejde ale jen o pracovní stránku. Chceme také například prověřit možnosti zřízení fakultního klubu a podobně.
Budovy z projetu Carla by se měly otevírat na podzim, následovat by měla etapa týkající se hlavně budovy D nazvaná Karel. V předvolební diskusi zaznělo, že by mohl být projekt ohrožen. Víte, jak to vypadá?
Pokud jsem dobře informován, projekt Carla probíhá v zásadě podle plánu, další etapa, projekt Karel, je zatím na dobu neurčitou zdržen, neboť jeden z účastníků výběrového řízení, tedy uchazeč na dodání projektu, podal stížnost. Věřím, že vše nakonec půjde dobrým směrem a v původním časovém rámci, s detaily této záležitosti se budu muset ještě důkladněji seznámit.
