Aula pedagogické fakulty hostila začátkem listopadu autorské čtení oceňovaného básníka a překladatele Radka Malého. Za svou práci získal několik cen, mezi jinými i cenu Magnesia litera v kategorii poezie za sbírku Větrní a v kategorii knihy pro děti a mládež za sbírku Listonoš vítr. Spisovatel přesto při svém vystoupení několikrát zopakoval myšlenku, že tvořit má člověk pro sebe, bez ohledu na názory jiných.
O své tvorbě mluví jako o jistém druhu autoterapie. „Ohlasy, které moje tvorba vzbuzuje, jsou příjemným bonusem, poezii bych ale psal tak či onak,“ přiznal před několika desítkami diváků, většinou studentů a pedagogů Masarykovy univerzity, kteří se sešli, aby si poslechli jeho čtení z nové sbírky s názvem Všehomír.
Spisovatel, který si na začátku své literární dráhy prošel několika literárními soutěžemi, je považuje za jakési „nutné zlo“, bez kterého je ale na druhou stranu pro začínající autory velice těžké prosadit se u nakladatelství. „Neumím vysvětlit, proč se moje verše někomu líbí a někomu ne, ale to je normální. Člověk by měl psát pro sebe, ohlas čtenářů nemůže být jeho jediným cílem,“ přízvukoval divákům.
Představení autora se odehrálo zprostředkovaně, zato však příznačně – slovy učitele, jímž se později Malý také stal. Miroslav Chocholatý z katedry českého jazyka a literatury jej uvedl slovy Ludvíka Kundery, který byl kdysi Malého vyučujícím. „Radka Malého jsem poznal ze svých olomouckých germanistických přednášek. Sedával většinou hodně vzadu a soustředěně psával. Jestli zaznamenával moje výklady, nebo skicoval vlastní verše, to jsem se ho nikdy nezeptal.“
Brno jako bokovka
Po krátké diskuzi a představení autora následoval křest sbírky Všehomír, a to absintem, který je jedním z mnoha motivů díla. Název knížky, nedávno vydané brněnským nakladatelstvím Host, má mnoho významů. Autor přiznal, že je to název možná poněkud troufalý, ale legitimní, impulzem pro jeho zvolení byla předposlední báseň sbírky, ve které se slovo objevuje. „Kosmos sám o sobě je prázdný, všehomír je ale něco vyššího, kosmos s prvkem spirituality,“ dodal na vysvětlenou Malý.
Nejenom nakladatelství pojí básníka s Brnem, reflexe města se objevila i v jedné z přečtených básní. Jaký vztah k Brnu Radek Malý, žijící v Olomouci, má? „Brno mám hrozně rád, jako takovou zvláštní bokovku,“ vysvětluje a dodává, že v Olomouci nebo Praze by tolik lidí na čtení zřejmě nepřišlo. „Tady se básnící sdružují, v Olomouci se mlčí.“
Diskuze i čtení básní byly protkané klavírním doprovodem, který dokreslil atmosféru a nechal posluchačům prostor k reflexi přečtených veršů. Vesmír, bytí, člověk i láska jsou témata, která se Malý pokusil čtenářům přiblížit z pohledu svého nitra. Dlouhý potlesk i následná debata mezi odcházejícími diváky potvrzují, že se mu to podařilo.
Autorská čtení se odehrávají na pedagogické fakultě již pátým rokem. Nejbližší se bude konat v úterý 24. listopadu od 18:00 v bývalé aule na Poříčí 7. Svou tvorbu přijdou představit prozaici David Zábranský a Vratislav Maňák.
