Velkolepě pojaté Dějiny Brna vychází už od roku 2012 ve spolupráci Masarykovy univerzity, Archivu města Brna a dalších institucí. Před nedávnem se dostal na pulty knihkupectví poslední sedmý svazek mapující uměleckohistorické památky moravské metropole.
Zatím nejpodrobnější průvodce důležitými brněnskými místy vznikl především díky práci lidí ze semináře dějin umění filozofické fakulty. I spolu s kolegy z dalších institucí poskládali dohromady téměř 900 stran textu.
Sedmý svazek doplnil v knihkupectvích první a druhý díl série. Ne, nic není špatně, na dalších se zatím pracuje. „Po dílech o pravěku a raném středověku a o středověkém městu měly následovat části věnované období renesance a baroka, jejich garanti ale chtěli počkat na výsledky aktuálních výzkumů, takže se pořadí vydání změnilo,“ vysvětlil Jiří Kroupa, který publikaci s přesným označením „Dějiny Brna 7. Uměleckohistorické památky. Historické jádro“ editoval.
Cílem zatím nejobsažnějšího průvodce je zasadit brněnské památky v historickém jádru do rámce mnohotvárných dějin města. „Chtěli jsme hlavně nabídnout nové pohledy a souvislosti,“ řekl Kroupa a přiblížil také, jak se koncept díla vyvíjel. V původním edičním plánu samostatná část o umění nebyla. Myšlenka zařadit ji se zrodila až v průběhu práce na jiných částech. Nejdřív se mělo za to, že kniha bude mít spíš podobu soupisu památek. Ten už ale existuje v jiné podobě z minulých let, tak se autoři rozhodli využít příležitost a věnovat se uměleckohistorickým památkám opravdu pořádně.
„Je fakt, že v průběhu prací se trochu vytratil apel na to, aby si mohl každý knihu vzít do ruky při procházkách městem, výsledek totiž váží asi dva kilogramy,“ pousmál se Kroupa, podle něhož se pořád uvažuje nad tím, jak obsah publikace zpřístupnit ještě jinak, aby mohl opravdu sloužit pěším objevovatelům města.
Špilberk, podzemí a pozapomenuté výletní cíle
Čtenáři najdou v knize základní brněnské památky i informace o místech, které museli doteď hledat všude možně. Začíná se sekcí věnovanou měnícímu se obrazu města, jeho plánům a postupnému rozšiřování. Následuje část o brněnském podzemí, hradu Špilberk, Petrově a chrámu svatého Jakuba. Podrobně se autoři věnují brněnským klášterům, náměstím historického města a také palácům, které dnes slouží především jako sídla veřejných institucí. Další strany jsou věnovány městským interiérům, následované podrobnou sekcí o Starém Brně, které je historicky nejstarší částí města.
Úplně nově najdou čtenáři v knize informace o takzvaných brněnských krajinných okolích, částech města, které se nacházely za původními hradbami. Na přelomu 18. a 19. století bylo mezi měšťany a šlechtici velkou módou mířit sem za zábavou.
„Na takových místech se pak většinou stavěly pohostinské salóny nebo letohrádky, tak jako to bylo ve Vídni, kde se v tomto ohledu Brno inspirovalo,“ doplnil Kroupa. Řada zmíněných míst se nacházela kolem řek Svratky a Svitavy, příkladem je také letohrádek Mistrovských nedaleko výstaviště, dnešní oblast parku Lužánky nebo Pisárky.
Jiná taková místa už dnes ani nejdou rozpoznat – jedna z proslulých výletních zahrad existovala přibližně tam, kde dnes stojí starší část areálu pedagogické fakulty. „Svého času tam ve fešáckém vězení pobýval Alexander Ypsilanti, po němž se dnes jmenuje přilehlá ulice,“ odpověděl Kroupa na dotaz mnoha generací studentů, kdo že je muž, jehož jméno napsané na ukazateli míjejí při cestě z tramvajové zastávky.
Sedmý svazek Dějin Brna zpřístupňuje podrobnosti také o dalších budovách, v nichž univerzita sídlí. Dá se tedy pojmout také jako průvodce po místech, kam chodí do školy a pracují tisíce studentů a zaměstnanců.